Důkazem je přijetí Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví UNESCO ČR. Ačkoliv ochrana duchovního odkazu naší země systematicky probíhala už v době ratifikace Úmluvy, ta jí dala nový rozměr a směr. Díky tomu stát podporuje výzkum, dokumentaci, propagaci i samotné uchování kulturních prvků skrze Národní ústav lidové kultury, síť pověřených krajských pracovišť a řadu dalších institucí a organizací. Nejdůležitějšími aktéry jsou však sami nositelé kulturních tradic.

Nemateriální kultura zahrnuje několik oblastí: ústní tradice a vyjádření, interpretační umění, zvyklosti, obřady, slavnostní události, tradiční lidové vědomosti a zkušenosti týkající se přírody a vesmíru, znalosti  a dovednosti spojené s tradičními řemesly. Ty nejvýznamnější z nich jsou zapisovány do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR. Některé ze zapsaných prvků vzhledem ke své jedinečnosti a hlubokým kořenům dosáhly až na zápis do VReprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO - verbuňk, jízda králů ve Vlčnově, vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku a sokolnictví.

V tuto chvíli obsahuje národní seznam tradiční lidové kultury devět zápisů.Verbuňk – mužský sólový tanec ze Slovácka, jenž je důležitou součástí zvykoslovných událostí v regionu, především hodů. Tanec nejspíš původně souvisel s odvody na vojnu. Muži při něm mohli ukázat svou obratnost, fyzickou zdatnost i kreativnost.

Jako barevné tečky na mapě Slovácka ožívají pravidelně obce Hluk, Kunovice, Skoronice a Vlčnov jízdou králů – objížďkou na koních bohatě ozdobených papírovými květy. Tento obřad se v minulosti vázal k období svatodušních svátků. Praporečník, vyvolávači, výběrčí a další jezdci objíždějí obec s králem – mladým chlapcem převlečeným do ženského svátečního kroje, jehož střeží pobočníci neboli pážata. Jezdci oslovují přihlížející a obyvatele vesnice veršovanými vyvolávkami a vybírají dárky pro krále.

Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku zastupují velký soubor masopustních obyčejů vyskytujících se na celém území ČR. Jsou jedinečné ustálenými postavami tzv.  maškarády  - kominíky, turky, slaměným, židy, rasy, kobylami a strakatým se  ženuškou, i tradičním charakterem průběhu obchůzky a chování jednotlivých masek.

Nemateriálním dědictvím sdíleným mnoha národy světa je sokolnictví – umění chovu dravců, jejich ochrany, výcviku a lovu s nimi. Historie sokolnictví je dlouhá 4000 let a vznikla ve střední Asii. V minulosti byli dravci využíváni sokolníky především k lovu. Dnes je sokolnictví vnímáno jako zájmová aktivita, která spojuje člověka s přírodou a prohlubuje její poznání.

S poznáním přírody souvisí i myslivost – plánovitě trvale udržitelné obhospodařování zvěře a jejího prostředí. Myslivost v sobě koncentruje znalosti o přírodě a snahu o dosažení rovnováhy v ekosystému. Souvisí s ním i lov, především za účelem kontroly nežádoucího přemnožení určitých druhů zvěře na úkor jiných.

Významným prvkem nemateriální kultury je také valašský odzemek – další mužský sólový tanec, tentokrát z oblasti severní Moravy. Patří do širšího souboru mužských skočných tanců, které můžeme nalézt na území celého karpatského oblouku. Odzemek je spojován s pasteveckou kulturou. Na Valašsku si udržuje živou formu, která poskytuje svým nositelům důležitý pocit sounáležitosti a identity, který již u řady jiných lidových tanců vymizel.

Už jen zřídka můžeme na území České republiky ve velikonočním období shlédnout vodění jidáše – zvyk konaný na  Bílou sobotu. Dodnes se udržuje především v Pardubickém kraji a plynule navazuje na obchůzky tzv. hrkáčů – mladých chlapců, kteří obcházejí od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty vesnici a hrkáním nahrazují zvonění kostelních zvonů. Na Bílou sobotu pak obcházejí obec s jidášem – chlapcem v masce ze slámy nebo sena a koledují. Maska je na závěr obřadně spálena.

Zcela jinou skupinu v národním seznamu zastupuje východočeské loutkářství, jehož historie v českých zemích spadá do druhé poloviny 18. století, kdy potulní marionetáři putovali krajinou. Loutkaři plnili také důležitou roli zprostředkovatele  profe-sionální dramatické tvorby širokým lidovým masám, přičemž se hrávalo především pro děti. Dnes je loutkářství rozšířeným fenoménem, jenž navazuje na  tradici  řadou  moderních forem jak profesionálních, tak i amatérských.

Městské prostředí zastupuje běh o barchan – obyčej, který se udržuje ve městě Jemnice. Běh čtyř poslů připomíná událost, kdy Jan Lucemburský poslal z vojenského tažení vzkaz své manželce Elišce Přemyslovně zanechané za hradbami Jemnice. Královna běžce odměňuje barchetovým náprsníkem, šátkem, punčochami a věncem.

Uvedli jsme pouze skromný výběr z bezpočtu prvků, které tvoří tradiční lidovou kulturu České republiky. Jejich role v životě současného člověka tkví především v tom, že jeho generaci propojuje s generacemi předešlými
a nabízí odkaz, který i další pokolení mohou nést jako součást své kulturní identity.

Autor textu: Eva Románková, Národní ústav lidové kultury

Fotografie: Archiv Národního ústavu lidové kultury