Jak moc v pořádku je být zkraje zmaten, zahlcen a nevědět si rady?
12.08.2021 / 08:00 | Aktualizováno: 10.08.2021 / 12:14
O svém ročním působení v roli Dobrovolníka OSN v Gruzii při UNDP píše Jonáš Háger. Na pozici Development, Diversity and Inclusion Associate byl vybrán v roce 2020 a spolu s osmi dalšími českými zástupci v rozličných rozvojových zemích a agenciích OSN absolvoval Program Mladí dobrovolníci OSN (United Nations Youth Volunteers, UNV).
Spolupráce ČR s UNV sahá až do roku 1995 a v dlouhodobém partnerství figuruje ČR na 11. místě. Základním posláním programu je prosazovat myšlenku dobrovolnictví pro rozvoj, mobilizovat dobrovolníky a zajišťovat jejich vysílání do rozvojových zemí.
„Uplynulo již téměř šestnáct měsíců od chvíle, co mě letadlo vyrobené společností de Havilland Aircraft of Canada přepravilo časně ráno z mrazivé Varšavy do o trochu méně chladného Tbilisi. Tak jsem tu, jdu vstříc velké životní zkušenosti s optimismem a pln očekávání, pomyslil jsem si.
Vše se snad ani nemohlo seběhnout lépe. Pozice, na niž jsem byl jako Mladý dobrovolník OSN přijat a na které jsem až do února roku 2021 působil, totiž vzácně harmonizovala s mými životními hodnotami a profesními zájmy. Snaha promítnout pro mě zásadní hodnoty jako solidarita, empatie a integrita do hledání práce (a i samotné práce) mě většinou vedla ke konstatování, že lpění na těchto hodnotách omezuje možnosti mého uplatnění. Tentokrát tomu ale bylo naopak. Velký malý bonus v podobě českého supervisora pak už jen byl třešničkou na pomyslném dortu.
V Tbilisi jsem pracoval pro OSN agenturu UNDP na projektu, který usiluje o sociální, ekonomickou a politickou podporu žen. Mimoto jsem však také pomáhal inovačnímu týmu a působil jako lokální podpora českým projektům realizovaným v rámci Czech-UNPD Partnership for SDGs zde v Gruzii. Z celé mé různorodé agendy jsem si pravděpodobně nejvíce užíval proces vytváření důležitých strategických dokumentů, monitoring projektů a spolupráci s kolegy z Velvyslanectví České republiky v Tbilisi.
Fotka z pracovního procesu: na této fotce, která ani z procenta nezachycuje půvab gruzínského parlamentu je vpravo paní Irine, zástupkyně Asociace ženských farmářek, vlevo můj milý kolega Paata a uprostřed já.
Ten jeden rok mi dal hodně. Jako dobrovolník OSN má člověk úžasnou příležitost poznat fungování obrovské mezinárodní instituce a rozšířit si obzory. Na každém kroku rovněž číhá příležitost k osobnímu a profesnímu rozvoji, stejně tak jako k sebepoznání a jedinec je motivován, aby se těchto příležitostí chopil. Na základě toho, co jsem měl možnost osobně poznat, mohu říci, že málokterá organizace naplňuje Sengeovu definici (2007) učící se organizace tolik, jako právě UNDP. Během toho jednoho roku jsem si rovněž uvědomil, jak náročné je něco změnit na národní úrovni. Jaká ale byla cesta k těmto poznáním a proč vůbec píši tento článek? Vzhledem ke své omezené důvěře v to, že by můj popis toho, co jsem dělal, mohl věrohodně přiblížit skutečnost, jsem se rozhodl, že budu tento článek věnovat spíše vnitřnímu prožívání onoho ročního procesu a sdělení toho, co pokládám za podstatné.
Je docela možné, že jako nový UNV budete zkraje během prvních měsíců zmaten a zahlcen. Valí se na vás spousty nových informací. Všichni používají zkratky a akronymy, kterým nerozumíte. A ach ty deadliny. Zejména zkraje se mi občas stávalo, že neznalost, jakým způsobem se v UNDP pracuje, co je a není akceptovatelné a ne úplně dobré porozumění místnímu kontextu mě dovedly k naivním návrhům. Každý malý úkol mi trval dlouho. A do toho všeho přišel po cca měsíci COVID, který nejen mě, ale i mnoho dalších vystavil velkému stresu a ztížil mi proces aklimatizace/adaptace. Plus nespočet víkendů strávených přípravou na naštěstí už úspěšně absolvované magisterské online státnice. To vše nezní moc dobře, že?
Naštěstí díky tomu, že UNV program má tak velkou tradici, jsou zde i mechanismy, jak člověku v podobných situacích pomoci. Moje zkušenost je taková, že v UNDP umí pracovat s dobrovolníkem na individuální bázi. Člověk má k dispozici velmi schopné empatické nadřízené i příjemné, vtipné a vždy ochotné kolegy, kteří mu pomohou identifikovat a pojmenovat problém, najít cestu k jeho řešení či alespoň ukázat jinou perspektivu a podělit se o své know-how. A mimo to je zde například možnost využít jedné až několika konzultací s profesionálním koučem/koučkou. Toto vše mi velmi výrazně pomohlo k tomu, abych začal časem podávat lepší výkony, našel ideální poměr mezi prací a volným časem, získal potřebnou sebejistotu a užíval si proces. Dodnes rád vzpomínám na dlouhé, nadčasové a intelektuálně inspirativní rozhovory s mým supervisorem.
Použiji příklad, abych rozvedl svou myšlenku. Jednu z velkých životních lekcí mi daly hory, a to konkrétně aragonské Pyreneje. Má nedokončená pouť po horské cestě GR11, během které jsem se ztratil, z velké výšky upadl a ošklivě potloukl, mě naučila, že v krizových chvílích není čas na stesky a nářky, ale člověk musí zachovat klid, jít dál a hledat řešení – zkrátka snažit se změnit nevyhovující status quo. A že pokud jedinec na tuto logiku přistoupí i v „běžném nekrizovém provozu“ je pák sám překvapen, co všechno dokáže.
V podobném duchu se vyjádřila i má dobrá kamarádka Bára Kvasničková, bývalá účastnice programu Mladých delegátů ČR do OSN ve své odpovědi (Czech Young Delegates, 2020) na otázku, kdo se hodí na post mladého delegáta. Myslím, že odpověď je platná i pro otázku, jaké vlastnosti by měl mít UNV. Mladý delegát/ka či UNV by měl být někdo kdo:
"...v krizových situacích hledá cesty, ne problémy. Někdo, pro koho je program prostředník, ne cíl. Někdo, kdo se sám vidí v hodnotách dobrovolnictví, OSN a SDGs".
Když spojím nadpis svého textu s první polovinou Bářina výroku, tak můžeme konstatovat, buď připraven, buď otevřený, buď proaktivní a bude ti efektivně pomoženo/systém ti pomůže, anebo ještě lépe řečeno "je v pořádku být zkraje zmaten, ale je potřeba s tím něco dělat". Působení v roli UNV mi dalo více, než jsem čekal a mohl bych jej doporučit každému, kdo má vize, entusiasmus a zájem o akční práci v mezinárodních institucích. Práce je rovněž vhodná pro ty, kdo myslí kreativně, kriticky a chtějí přispět k dlouhodobým pozitivním změnám. Z mého pohledu mohu konstatovat, že tento program mladým talentům i svým způsobem „otevírá dveře“.
Dnes, pět měsíců po skončení mého kontraktu nadále působím ve strukturách OSN. Aktuálně pracuji v Tbilisi jako konzultant pro Czech-UNDP Partnership. Mám na starost koordinaci Czech-UNDP Partnership aktivit v Gruzii včetně monitoringu, vizibility programu a sbližování multilaterálních rozvojových aktivit programu s těmi bilaterálními. Tedy to, čemu jsem se jako UNV věnoval jen částečně, se nyní stalo dočasně mou plnohodnotnou náplní práce.
Článek zakončím originálním nepřeloženým úryvkem z básně Invictus anglického básníka Henleyho, jenž podtrhává zásadnost přijetí zodpovědnosti, oslavuje odvahu a autenticitu jako nástroje pro překonávání různorodých problémů:
...
It matters not how strait the gate,
How charged with punishments the scroll,
I am the master of my fate,
I am the captain of my soul.
(Untermeyer, 1920, s. 10).
Zdroje:
Czech UN Youth Delegates/Mladí delegáti ČR do OSN. (2020). S Bara Kvasnickova o tom, proč stojí za to stát se mladým delegátem do OSN, kdo se podle ní na tento post ideálně hodí, nebo koho zajímavého v OSN potkala. In Facebook. Dostupné z: https://m.facebook.com/ProgramMladychDelegatuOSN/posts/1141621066175326
Senge, P. (2007). Pátá disciplína. Praha: Management Press.
Untermeyer, L. (1920). Modern British Poetry. New York: Harcourt, Brace and Howe.“
I v tomto roce budou na webových stránkách a sociálních sítích MZV a UNV vyhlášena výběrová řízení na pozice Mladých dobrovolníků OSN, a to koncem září. S případnými dotazy se můžete obracet na adresu ors@mzv.cz.