
Mezinárodní organizace práce
Mezinárodní organizace práce (ILO) je jednou z nejstarších mezinárodních vládních organizací (zal. 1919) charakteristickou svou unikátní tripartitní strukturou (vlády - zaměstnavatelé - zaměstnanci) a primárně zaměřenou na tvorbu pracovně právních standardů v úzké vazbě na všeobecně uznávané standardy lidskoprávní.
Mezinárodní organizace práce (ILO) je jednou z nejstarších mezinárodních vládních organizací (zal. 1919), nyní téměř univerzální specializovanou agencií OSN věnující se tvorbě a propagaci norem pro vnitrostátní právní předpisy na ochranu a zlepšení pracovních podmínek a životních standardů, včetně kontroly jejich dodržování. ILO je jedinečná svou tripartitní strukturou: členské státy jsou zastoupeny nejen delegáty svých vlád, ale také delegáty reprezentující zaměstnavatele a zaměstnance. V roce 1969 získala za svou činnost Nobelovu cenu za mír.
ILO rovněž poskytuje rovněž technickou a rozvojovou pomoc, mimo jiné v oblasti sociální politiky, administrativy a školení pracovní síly. ILO podporuje spolupráci organizací v nejrůznějších oblastech ekonomické aktivity; sestavuje statistiky práce a provádí výzkum sociálních problémů na úrovni mezinárodní soutěže, nezaměstnanosti a podzaměstnanosti, vztahu práce a průmyslu, technologické změny (včetně automatizace) a pomáhá chránit práva migrantů, zejména co do rovných práv jejich přístupu na trh práce a pracovně právní ochranu.
Deklarace ILO o základních principech a právech v práci, přijatá na 86. Mezinárodní konferenci práce v r. 1998, vyhlásila soubor osmi nejdůležitějších úmluv ze čtyř základních oblastí tzv.: Základní pracovní standardy.
- - Úmluva č. 87 z r. 1948 o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se
- - Úmluva č. 98 z r. 1949 o právu organizovat se a kolektivně vyjednávat
- - Úmluva č. 29 z r. 1930 o nucené práci
- - Úmluva č. 105 z r. 1957 o odstranění nucené práce
- - Úmluva č. 138 z r. 1973 o minimálním věku
- - Úmluva č. 182 z r. 1999 o nejhorších formách dětské práce
- - Úmluva č. 100 z r. 1951 o rovnosti v odměňování
- - Úmluva č. 111 z r. 1958 o diskriminaci v zaměstnání a povolání
Česká republika důsledně plní své závazky se všech úmluv ILO, které ratifikovala. Česko financovalo různé projekty v zemích, např. v Srbsku (sociálně odpovědná restrukturalizace prostřednictvím sociálního dialogu a sociálního financování), Moldavsku (posílení správy trhu práce prostřednictvím zlepšení tvorby, monitorování a hodnocení politik zaměstnanosti zohledňujících rovnost žen a mužů) či Mongolsku (podpora zdrojů obživy pro osoby se zdravotním postižením: lepší dovednosti pro zaměstnatelnost a uplatňování politik).
Více informací na webových stránkách ILO.