Vstup České republiky do Severoatlantické aliance bezesporu představuje významný impuls pro intenzivnější diskuzi o cílech a prioritách její bezpečnostní politiky. Jistě není pochyb o tom, že tato diskuze probíhá - především mezi politiky a experty v oblasti bezpečnostní politiky. Klíčovou otázkou ale je, zda současný stav této diskuze má dostatečný vliv při získávání stabilní podpory širší veřejnosti při realizaci bezpečnostní politiky našeho státu. Odpověď na takto položenou otázku dnes není zcela jednoznačná, a proto se také začíná v poslední době diskutovat o možnosti vzniku bezpečnostní komunity v České republice jako možného budoucího významného prvku jejího společenského života.
V této souvislosti je jistě důležité definovat, co vlastně bezpečnostní komunita představuje. Na základě poznatků a zkušeností, které jsou k dispozici z vyspělých západních zemí, můžeme bezpečnostní komunitu definovat jako společenství politiků, diplomatů, vojáků, zástupců nevládních organizací, vysokoškolských učitelů a studentů, novinářů, expertů a představitelů ekonomické sféry s vazbou na obranu země, kteří se zabývají problematikou bezpečnostní politiky. Takto pojatá komunita a její aktivity sehrávají významnou úlohu při získávání podpory veřejnosti při realizaci bezpečnostní politiky státu.

V naší republice zatím bezpečnostní komunita existuje především v nominálním smyslu - jde o osoby nebo instituce, které se věnují profesně či ze zájmu problematice armády, národní a mezinárodní bezpečnosti a působí v oblasti politiky, vědy, expertní činnosti, žurnalistiky, nevládních organizací a zbrojního průmyslu. Problém spočívá v tom, a prokázalo to i kvalitativní šetření provedené na jaře roku 1999 agenturou STEM, že osoby, které u nás tvoří bezpečnostní komunitu v nominálním smyslu, se obvykle samy nepovažují za součást určité komunity sdružené zájmem o bezpečnostní a vojenskou problematiku. Jednotlivým osobám a institucím chybí v tomto směru vědomí identity. Pokud má tedy být úsilí o vytváření bezpečnostní komunity úspěšné, bude zřejmě nutné uvažovat v první řadě o zformování zřetelného jádra bezpečnostní komunity, které bude moci využívat širšího institucionálního zázemí. Takto vytvořená komunita by následně mohla výrazně přispět v první fázi ke zvýšení odborné i celospolečenské úrovně diskuze o problémech bezpečnostní politiky a také její tvorbu a realizaci kvalifikovaně ovlivňovat. Z hlediska armády by to jistě mělo pozitivní vliv při chápání jejího místa a úlohy v celkovém rámci bezpečnostní politiky.
Jistě velmi důležitou (a zcela pochopitelnou) otázkou je, zda v České republice existuje společenská objednávka v tom směru, aby bezpečnostní komunita vůbec vznikla? Při odpovědi na takto položenou otázku je možné se podívat o několik let zpátky. Není to možná příliš známo, ale zhruba před třemi lety skupina expertů, vojáků a představitelů nevládních organizací uvažovala o možnosti vzniku bezpečnostní komunity. Určitým iniciačním momentem byl v té době dynamický proces integrace České republiky do NATO a z toho vyplývající potřeba více diskutovat a následně i chápat potřeby obrany a bezpečnosti země. Jeden z členů skupiny - tehdejší zástupce ředitele Ústavu mezinárodních vztahů dr. Jaroslav Janda - dokonce pregnantně zformuloval i cíl bezpečnostní komunity: "Přispívat k rozvoji občanského a společenského vědomí odpovědnosti za bezpečnost, obranu i ochranu občana a státu, jakož i šíření poznání, jak zdokonalovat bezpečnostní systém v ČR." Zmíněná aktivita se ale tehdy neprosadila. Hlavní příčina, proč se tak stalo, zřejmě spočívala v tom, že se v té době nenašel relevantní nositel snahy o vytvoření bezpečnostní komunity, a to jak v orgánech státní správy, tak i mimo ně - např. ve sféře nevládních organizací. Dlužno dodat, že v té době orgány státní správy, především pak ministerstvo obrany a ministerstvo zahraničních věcí, musely prioritně řešit značné množství úkolů vyplývajících ze začleňování České republiky do NATO. Komunikace s veřejností byla tehdy logicky zaměřena více na všeobecnou veřejnost než na veřejnost odbornou. Dnes je ovšem situace již poněkud jiná. Naše republika je již členem Severoatlantické aliance, existuje zde pevný institucionální rámec pro řešení otázek bezpečnostní politiky a v tomto rámci existuje také širší společenský konsenzus pro chápání místa a úlohy armády ve společnosti a pro zajištění bezpečnosti vůbec. Nicméně již vzpomínané kvalitativní šetření agentury STEM prováděné mezi experty na otázky bezpečnostní politiky, profesionálními politiky, žurnalisty, představiteli nevládních organizací a představiteli zbrojního průmyslu ukázalo, že prostředí, ve kterém se vede odborná či politická diskuze o záležitostech armády a národní bezpečnosti, je celkově atomizováno, samo je také jako celek vzdáleno veřejnosti a širší veřejná diskuze o těchto problémech citelně schází.

To bylo důvodem, proč se ministerstvo obrany rozhodlo iniciovat kroky k vytvoření bezpečnostní komunity v České republice. Jistě je na místě otázka: Proč právě ministerstvo obrany? Je zde několik důvodů. Především úsilí o vytváření bezpečnostní komunity bezprostředně navazuje na předcházející aktivity ministerstva obrany v oblasti komunikace s veřejností, jež byly zaměřeny na získávání podpory široké veřejnosti pro vstup ČR do NATO. Konkrétně se jednalo o dvě komunikační strategie s veřejností uskutečňované v letech 1997-1999, tedy od doby před summitem NATO v Madridu až do konání summitu NATO ve Washingtonu. Obě komunikační strategie splnily svoje základní cíle - dát co nejširší veřejnosti maximum informací o Alianci a o tom, co členství v NATO představuje pro naši republiku a její armádu.
Když se ministerstvo obrany zamýšlelo, jak dále komunikovat s veřejností v rámci témat spojených se Severoatlantickou aliancí, která mají širší společenský dosah, rozhodlo se orientovat svoji pozornost směrem k vytváření bezpečnostní komunity. Dlužno dodat, že takový cíl vychází i ze zkušeností některých členských zemí Aliance, kde je bezpečnostní komunita významným prvkem společenského života - např. ve Spojených státech nebo Velké Británii. Dá se v daném případě předpokládat, že vznik bezpečnostní komunity a její aktivity budou mít i pozitivní vliv na chápání místa a úlohy armády ve společnosti. Pochopitelně se ale mohou objevit názory, které uvedenou aktivitu mohou označit jako svého druhu vytváření určité "lobby pro armádu". Zatím se ale ukazuje, že taková obava není na místě. Při kontaktech a jednáních s potenciálními členy bezpečnostní komunity se totiž ukazuje, že ministerstvo obrany je hodnoceno jako dobrý informační zdroj o otázkách bezpečnostní politiky a spolu s tím je akceptován fakt, že ministerstvo obrany nemůže být pasivním subjektem v odborné i celospolečenské diskuzi v otázkách bezpečnostní politiky. To bylo konkrétně i důvodem, proč se připravuje k realizaci komunikační strategie zaměřená na vytváření bezpečnostní komunity. V této souvislosti je také nutno poznamenat, že to již dnes není pouze rezortní záležitost - do její přípravy se výrazně zapojilo i ministerstvo zahraničních věcí.
Mezi hlavní priority uvedené strategie bude patřit vytváření odpovídajícího intelektuálního klimatu pro diskuze o otázkách bezpečnostní politiky, obrany a armády a prohloubení intenzivní spolupráce armády s experty a relevantními subjekty, jež se profesionálně zabývají problémy bezpečnostní politiky a armády. Takto pojaté priority jsou východiskem pro naplňování hlavních funkcí bezpečnostní komunity, tak jak byly definovány senátorem Janem Krámkem, 1. místopředsedou výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR na semináři k vytváření bezpečnostní komunity v České republice v listopadu 1999. Jedná se o tyto funkce:

1. iniciační, inspirativní a motivační

2. vědeckovýzkumná

3. osvětová, vzdělávací a pedagogická

4. publicistická.

Je nepochybné, že každá potenciální skupina bezpečnostní komunity může nalézt při naplňování těchto funkcí svoje místo. A v rámci takového procesu může docházet (a již se tak děje) k aktivizaci těch subjektů, které je možné zařadit do rámce bezpečnostní komunity a které se v různých formách zabývají otázkami bezpečnostní politiky. Jedná se např. o Ústav mezinárodních vztahů (který můžeme označit za "ohnisko" diskuzí o bezpečnostní politice v jejích nejširších souvislostech již velmi dlouhou dobu), Institut sociologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, Českou atlantickou komisi a Svaz důstojníků a praporčíků AČR. V případě posledně uvedených nevládních organizací je velmi důležité, že byly schopny iniciovat vytvoření platformy pro nevládní organizace, které se zabývají otázkami bezpečnostní politiky a mají zájem o vytvoření bezpečnostní komunity - tzv. Stálé konference nevládních organizací pro otázky bezpečnostní politiky, oficiálně ustavené 8. prosince 1999. Důležitost takového kroku je jednoznačná - objevuje se zde totiž nezávislý prvek stojící mimo orgány státní správy. Vytváření bezpečnostní komunity se tak stává i součástí procesu vytváření občanské společnosti. Nesporný význam má i podpora, která se dostává vytváření bezpečnostní komunity ze strany Asociace obranného průmyslu ČR.
První kroky k vytvoření bezpečnostní komunity u nás již byly uskutečněny. Je více než zřejmé, že se jedná o dlouhodobý a určitě nejednoduchý proces. Existují ale dva klíčové faktory, které mohou svědčit o tom, že tato komunita vznikne: vědomí potřeby takové komunity a ochota v jejím rámci aktivně působit. A o to jde dnes především.