Základním dokumentem Aliance je Severoatlantická smlouva, která mj. obsahuje klíčový článek 5, na jehož základě smluvní strany považují ozbrojený útok proti jedné nebo několika z nich za útok proti všem a zavazují se v takovém případě přispět na pomoc napadeným členům. Aliance má v současné době 29 členů.

Současné aktivity Aliance lze obecně rozčlenit do tří hlavních pilířů: kolektivní obrana, kooperativní bezpečnost (spolupráce s partnery) a zvládání krizí (operace a mise).

Cíl kolektivní obrany vychází z již zmiňovaného článku 5, který zajišťuje vnější bezpečnost členů Aliance a zároveň působí jako odstrašení případného nepřítele. Kolektivní obrana členských států také zahrnuje zachování demokracie a míru v oblasti severního Atlantiku. Evropští spojenci, USA a Kanada vzájemně spolupracují a konzultují v oblasti bezpečnosti a obrany, čímž pomáhají vytvářet jedinečnou transatlantickou vazbu, která je klíčovým faktorem pro zajištění bezpečnosti Evropy, včetně ČR.

Aliance spolupracuje také s nečlenskými státy, tzv. partnery - ve třech regionálních formátech: Radě Euro-atlantického partnerství (Euro-Atlantic Partnership Council, EAPC)/Partnerství pro mír (Partnership for Peace, PfP), Středomořském dialogu (Mediterranean Dialogue, MeD) a Istanbulské iniciativě spolupráce (Istanbul Cooperation Initiative, ICI). Specifické formáty spolupráce byly vytvořeny pro Rusko, Ukrajinu a Gruzii. Dále Aliance rozeznává tzv. globální partnery (Austrálie, Japonsko, Jižní Korea, Nový Zéland, Pákistán, Afghánistán, Irák a Mongolsko).

Aliance usiluje o mírové řešení konfliktů. V případě vzniku konfliktu však má Aliance potřebné vojenské schopnosti k zahájení operací na kolektivní obranu a na zvládání krizí, ať už sama, nebo ve spolupráci s partnerskými zeměmi a mezinárodními organizacemi.

Kromě operací a misí se NATO se spojenci a partnery angažuje v mnoha dalších činnostech, jako jsou obranné a politické reformy, vojenské plánování a cvičení, vědecká spolupráce a výzkum, sdílení informací nebo humanitární pomoc.

V současnosti čelí spojenci mnohem širšímu spektru bezpečnostních problémů než v minulosti. NATO v reakci na proměnu mezinárodní bezpečnostní situace rozšířilo své působení na aktuální hrozby, např. šíření zbraní hromadného ničení a technologií balistických raket, kybernetických útoků, energetické bezpečnosti či terorismu.

NATO je také společenstvím sdílených zájmů a hodnot, jimiž jsou demokracie, svoboda jednotlivce a vláda práva. Tomu odpovídá i vnitřní fungování Aliance. Hlasy všech členských zemí jsou si rovny, rozhodnutí v NATO musí být jednomyslná a konsenzuální. NATO má civilní ústředí a integrovanou vojenskou velitelskou strukturu.

Hlavním politickým rozhodovacím orgánem Aliance je Severoatlantická rada (North Atlantic Council - NAC). Rada zasedá každý týden na úrovni velvyslanců členských zemí, pokud je to nutné, i častěji. Pravidelná zasedání Rady probíhají také na úrovni ministrů zahraničních věcí nebo obrany. Obvykle jednou za dva roky pořádá Aliance summit, na kterém hlavy států a vlád rozhodují o strategických otázkách a dalším směřování NATO. Pravidelná zasedání na různých úrovních se také konají se zástupci partnerských zemí NATO.

Vojenské aspekty uvádí do praxe Vojenský výbor NATO, pod politickým dohledem NAC. Vojenský výbor řídí dvě strategická velitelství NATO – Velitelství spojeneckých sil pro operace (Allied Command Operations, ACO), které sídlí nedaleko Monsu v Belgii, a Velitelství spojeneckých sil pro transformaci (Allied Command Transformation, ACT), jež se nachází v Norfolku ve státě Virginia v USA.

V čele NATO stojí generální tajemník, který řídí zasedání Severoatlantické rady a jiných důležitých orgánů NATO, pomáhá dosahovat konsensu mezi členskými zeměmi a je zároveň hlavním zástupcem Aliance navenek. Při každodenním řízení Aliance jej podporuje mezinárodní sekretariát expertů a úředníků ze všech členských zemí NATO.

Více informací: www.nato.int, www.natoaktual.cz, www.army.cz.