Počet krajanů je odhadován na cca 70 osob. Jiné zdroje však hovoří o tom, že v zemi žije kolem tří set potomků Čechů. Přestože nikdo z nich již nehovoří česky, své kořeny si připomínají. Původ české přítomnosti v zemi sahá do dob společné rakouské a české migrace z Rakouska-Uherska z počátku 20. století (stejně tak Slováci, Ukrajinci a Bělorusové). Migrace dosáhla svého vrcholu ve 30. letech minulého století. Důvodem emigrace byla kolonizace, zemědělství a obchod. Kolonizace v Paraguayi časově navazovala na dřívější kolonizaci argentinskou a brazilskou. Velký odliv Čechů zpět do Argentiny nebo dokonce zpět do vlasti nastal mezi lety 1936–1947 spolu s nástupem fašismu v zemi a krvavým potlačením revoluce, přestože fašismus Čechy v této zemi přímo nepostihoval. Od té doby se počet Čechů již nezvyšoval a jejich kořeny se pomalu rozpouštěly v místní společnosti. Jedná se o komunitu historicky velmi zkoušenou.

Situace se pro Čechy zhoršila po nástupu fašistického prezidenta Stroessnera v roce 1954, který na všechny Slovany pohlížel jako na „komunistické špiony“. Ironií osudu bylo, že zbytek světa (tím spíše komunistické Československo) pohlížel naopak na Čechy z Paraguaye jako na „fašistické vyslance“. Nebylo kam uniknout. Tímto rozdělením světa tak ztratili Češi domov vlastně dvakrát. Rovněž např. jen v pouhém kontaktu s rodinami v původní vlasti byli blokováni jak Paraguayí, tak komunistickým Československem. Právě v této době se začal nejvíce vytrácet český jazyk, kterým se Češi báli na veřejnosti hovořit. Za fašismu byla Čechům – a nejen jim – zakázána jakákoliv spolková činnost. Poslední spolek zanikl v roce 1958, kdy počet aktivních krajanů poklesl na pouhých 11 členů. U jiných národnostních menšin se náhradní spolková činnost přesunula v době zákazů nejčastěji do církevních institucí/kostelů, ale ten ateističtí Češi neměli. K faktickému obnovení činnosti došlo až v roce 1989, kdy shodou okolností na obou stranách padly totalitní režimy.  

MZV eviduje 2 krajanské spolky „Checomacoco“ (Čekomakoko) v lokalitě Puerto Esperanza, která má cca 160 příslušníků indiánského kmene Chamacoco (Čamakoko), jedná se o potomky indiánské dcery českého cestovatele Alberta Vojtěcha Friče (1882–1944) hlásících se k českému původu, a „Kulturní sdružení Čechů a Slováků“ v kraji Itapúa, které se věnuje propagaci ČR a společenským akcím.