Její rozhodnost, zásadovost a zaujetí přispěly významnou měrou k tomu, že země bývalého sovětského bloku byly přijaty do NATO. Při pohledu na ruskou agresi vůči Ukrajině dnes vidíme, jak prozíravý to byl krok. Hrála klíčovou roli při zastavení vražedné mašinérie srbského diktátora Slobodana Miloševiče. 

Do posledních chvil si uchovávala rozhled a jasně viděla nebezpečí, kterým Evropa čelila. Psala o nich a varovala před nimi. Přesně před měsícem, v předvečer Putinova útoku na Ukrajinu, otiskl deník The New York Times její komentář k moskevskému řinčení zbraněmi: „Pokud [V. Putin] zaútočí, bude to historická chyba… Roky se Putin snažil naleštit mezinárodní renomé své země, rozšířit vojenskou a ekonomickou moc Ruska, oslabit NATO a rozdělovat Evropu (a současně vrazit klín mezi ní a Spojené státy). Ukrajina byla součástí všech těchto procesů. Namísto toho, aby Rusku vydláždila cestu k velikosti, invaze na Ukrajinu by Putinovi přinesla hanbu, jeho zemi by zanechala diplomaticky izolovanou, ekonomicky ochromenou a strategicky zranitelnou tváří v tvář silnější a jednotnější západní alianci.“ Byla to prorocká slova.

Svět je odchodem Madeleine Albright chudší. Je naší povinností pokračovat v jejím díle, pečovat a bojovat za svobodu, za lidská práva. Bude to ten nejlepší způsob, jak uchovat její odkaz.

Foto: Tomki Němec