Nedostatek dostupného bydlení omezuje regionální rozvoj, zvyšuje tlak na velká města a prohlubuje sociální nerovnosti. Vede ke růstu nájemného, k prodlužování doby setrvání mladých lidí u rodičů a k regionálnímu vytlačování nízkopříjmových skupin. Omezená nabídka bydlení rovněž oslabuje ekonomickou mobilitu a přispívá k pocitu nejistoty ve společnosti.

Na francouzském trhu bydlení je patrné jen pozvolné zotavování po krizi v roce 2023, která se vyznačovala prudkým propadem počtu realitních transakcí v důsledku růstu úrokových sazeb, inflace a nejistoty investorů. Problémem zůstává nízká výstavba nových bytů, jež v roce 2025 dosáhla historického minima. Staví se výrazně méně bytů, než kolik odpovídá demografickému vývoji či skutečným potřebám.

Jak zdůraznil francouzský premiér Sébastien Lecornu, bydlení dnes představuje „urgentní problém, který je zároveň sociální i ekonomickou výzvou pro celý sektor“.

Vláda si již letos v lednu stanovila strategický cíl podpořit výstavbu 2 milionů nových bytů do roku 2030, tj. cca o 100 000 více bytů ročně, než kolik se staví dnes. Deficit bydlení se v průběhu posledních let kumuloval a přispěl k výraznému napětí zejména na nájemním trhu.

Dne 23. dubna 2026 představil premiér v Marseille hlavní obrysy připravovaného zákona o bydlení, který má být předložen parlamentu v prvním čtení letos v létě. Cílem souboru opatření je stavět více bytů, vrátit neobydlené byty na trh a zlepšit životní podmínky obyvatel. Vláda chce, aby se urychlily stavební projekty, restartoval nájemní trh a renovovaly městské čtvrtě. Vyčkávání na povolební období znamenalo ztrátu nejméně dvou let, což je v situaci akutního nedostatku bytů nepřijatelné.

Připravovaný zákon tak zahajuje třetí etapu programu urbanistické obnovy na období let 2030–2040 a otevírá novou fázi dlouhodobé politiky regenerace měst a problémových čtvrtí. Další část návrhu zákona má za cíl zjednodušení administrativních procesů, podporu investic a důvěry aktérů na trhu, urychlení a zkvalitnění výstavby a renovace bydlení na celém území Francie, a to prostřednictvím pragmatičtějšího přístupu a širší decentralizace ve prospěch místních samospráv.

Součástí balíčku jsou daňové pobídky pro soukromé investory do nájemního bydlení v rámci rozšířeného statutu soukromého pronajímatele. Ten se má nově vztahovat i na starší rodinné domy, nikoli na novostavby. Daňové zvýhodnění je podmíněno investicemi do renovací, jejichž minimální objem se snižuje z 30 % na 20 % hodnoty nemovitosti, při zachování minimální energetické třídy D. Opatření je podle zástupců realitního sektoru vnímáno jako významný pozitivní signál. 57 %  francouzských domácností je majiteli svého hlavního bydliště, 43 %  domácností je v pronájmu. 56 %  domácností bydlí v individuálním rodinném domě.

Za účelem zmírnění nedostatku bytů na nájemním trhu chce vláda dočasně umožnit znovupronajímání energeticky nevyhovujících bytů (tzv. třídy F a G), pod podmínkou, že se vlastníci smluvně zavážou k provedení energetických renovací – do tří let u rodinných domů a do pěti let u bytů v bytových domech. Toto opatření by mělo umožnit udržet nebo vrátit na trh přibližně 650 000 až 700 000 bytů do roku 2028. V současnosti je totiž přibližně 453 000 nájemních bytů v soukromém sektoru již klasifikováno v energetické třídě G a podléhá omezení pronájmu, přičemž od roku 2028 by se povinnost renovace měla rozšířit na dalších 693 000 bytů ve třídě F. Ministerstvo argumentuje tím, že nejrychleji dostupné bydlení je to již existující, přičemž příjmy z nájemného mají přispět k financování renovací.

V oblasti sociálního bydlení vláda navrhuje mechanismus, který by umožnil u nových nájemníků mírné zvýšení nájemného jako kompenzaci za energetické úspory vzniklé renovací. Zástupci sociálních pronajímatelů zároveň upozorňují na nutnost zajistit, aby tato opatření nepoškodila nízkopříjmové domácnosti ani žadatele čekající na sociální bydlení.

K urychlení výstavby chce vláda dále zavést zvláštní režim tzv. „projektů místního zájmu“, inspirovaný postupy použitými při přípravě olympijských her v Paříži 2024, který má zjednodušit administrativu a zmírnit urbanistická omezení. V rámci decentralizace mají obce a meziobecní svazky získat větší pravomoci při správě podpor na výstavbu sociálního bydlení a energetickou transformaci, včetně přidělování sociálních bytů.

Stát dává najevo politickou vůli zásadně zjednodušit a zrychlit správní a povolovací postupy i v rámci své strategie reindustrializace země. Na základě zkušeností s mimořádně rychlou rekonstrukcí katedrály Notre‑Dame a organizací olympijských her díky speciálním zákonům specificky schváleným pro tyto účely, vláda identifikovala 150 prioritních průmyslových projektů, u nichž chce tyto zrychlené postupy systematicky uplatňovat. Cílem je odstranit administrativní brzdy a omezit zdlouhavé právní spory. Tento nový přístup významně propojuje průmyslovou politiku se stavebnictvím.

Přestože vládní plán získal podporu části odborné i podnikatelské sféry, vyvolává i kritické reakce. Opozice a nevládní organizace upozorňují zejména na riziko oddalování renovací energeticky nevyhovujících bytů a na možné sociální dopady některých opatření. Ekologické organizace se obávají, že zkrácení schvalovacích lhůt povede k oslabení kontroly projektů na životní prostředí. Navzdory rozdílným názorům však panuje široká shoda, že krize bydlení představuje urgentní problém, který je třeba začít aktivně řešit.

Obchodní příležitosti pro české firmy v souvislosti s reformou bydlení

Rozhodnutí francouzské vlády podpořit novou výstavbu bytů a vrátit na trh až stovky tisíc energeticky nevyhovujících bytů vytváří poptávku v segmentech s vyšší přidanou hodnotou a otevírá celou řadu příležitostí zejména v oblasti dodávek technologií, materiálů a specializovaných služeb. Navzdory relativně utlumenému stavebnímu trhu tak budou moci uspět firmy, které ve své nabídce budou kombinovat technickou odbornost, energetickou efektivitu a schopnost zapojit se do rozsáhlých renovačních programů ve spolupráci s místními partnery. Pro české firmy se nabízí zejména následující oblasti:

- dodávky technologií pro energetickou renovaci: úsporné technologie v oblasti zateplení, výplní otvorů, regulace vytápění a energetického managementu

- výroba a export stavebních materiálů s energetickými parametry: dodávky izolačních materiálů, oken, fasádních systémů či střešních konstrukcí zejména u renovací starších rodinných domů

- technologie pro vytápění: dodávky tepelných čerpadel, hybridních systémech, regulační technice a příslušenství (viz strategie elektrifikace)

- subdodávky pro projekty sociálního bydlení: snaha vlády zkrátit dobu realizace projektů zvyšuje atraktivitu pro dodávky standardizovaných stavebních řešení, prefabrikovaných komponentů, modulárních systémů či technických instalací

- digitální nástroje pro řízení výstavby a renovací: urychlení a decentralizace povolovacích procesů zvyšují poptávku po softwarových řešeních, energetickém modelování, digitální dokumentaci projektů atd.

- technologie pro bytové domy a hromadné bydlení: Vzhledem k vysokému podílu nájemního bydlení a bytových domů vzniká poptávka po centrálních technických systémech, měření spotřeby, větrání a akustických řešeních.

- nedostatek kapacit na francouzském trhu otevírá prostor pro specializované české subdodavatele (elektroinstalace, energetické sanace), zejména prostřednictvím partnerství s místními firmami

- poradenské služby v oblasti energetických renovací, technickém poradenství

- dodávky pro rekonstrukce individuálního bydlení

- technologie pro “smart cities”: třetí etapa urbanistické obnovy (2030–2040) propojuje bydlení s bezpečností, energetikou a infrastrukturou, což otevírá prostor pro technická řešení "smart cities”.

Situace na francouzském trhu stavebnictví

Vývoj francouzského stavebnictví je nutné vnímat v širším makroekonomickém kontextu eurozóny, která se nachází ve fázi utlumeného růstu a přetrvávajících inflačních tlaků.

Francie se v tomto prostředí pohybuje přibližně v průměru eurozóny, avšak bez výraznějších růstových impulzů. Očekávaný růst HDP kolem 0,9 % v roce 2026 a slabší průmyslová dynamika neposkytují dostatečný základ pro silnější rozvoj investic do výstavby. Situaci dále komplikuje vysoký veřejný deficit, který omezuje prostor pro výraznější fiskální podporu ekonomiky i stavebnictví.

V roce 2025 celková stavební aktivita klesla přibližně o 4 %, přičemž nejvýraznější propad zaznamenala nová bytová výstavba, která se snížila téměř o 9 % na zhruba 283 tisíc nových bytů. Pokles se týkal i nerezidenční výstavby, zatímco segment rekonstrukcí a údržby vykázal pouze mírnější, avšak stále negativní vývoj. Hlavními faktory byly vysoké úrokové sazby, zhoršená dostupnost financování, oslabená kupní síla obyvatelstva a přetrvávající regulatorní a administrativní překážky. Celkový objem stavebního trhu se přitom pohybuje kolem 200 mld. EUR, z čehož přibližně dvě pětiny připadnou na rekonstrukce a údržbu.

Výhled na rok 2026 naznačuje určité oživení s růstem stavební aktivity kolem 1,8 %. Nejvýraznější nárůst se očekává v rezidenční výstavbě (téměř +10 %), nicméně však jde zčásti o formu technické korekce po předchozím propadu než jako nástup nového růstového trendu. Nerezidenční výstavba zůstává prakticky stagnující a segment rekonstrukcí jako celek pokračuje v mírném poklesu, navzdory politickému důrazu na energetické renovace.