FAZ: Pane ministře, když byl Viktor Orbán v Maďarsku poražen ve volbách, v Berlíně si mnozí oddechli – vy jste jako ministr zahraničí České republiky vyjádřil politování. Proč?

PM: Mé politování se vztahovalo k tomu, že udržujeme úzké politické partnerství s Fideszem, stranou Viktora Orbána. V EU patří moje strana Motoristé stejně jako hnutí ANO mého premiéra do rodiny evropské strany Patriotů. Nejde tedy jen o bilaterální vztah, ale o hluboké politické propojení. Společně se stavíme proti levicové a progresivní ideologii.

FAZ: Z německého pohledu však šlo především o roli, kterou Orbán v EU sehrával: schválení úvěru 90 miliard eur pro Ukrajinu Praha na rozdíl od Orbána pod vaší novou vládou neblokovala a nedávno jste v OSN důrazně vyzval Putina, aby tuto válku ukončil – může si tedy Evropa a Ukrajina být jista, že Praha je v obraně proti Rusku na jejich straně?

PM: S naší novou vládou se mnoho změnilo, ale něco zůstává stejné. Patří sem i náš vztah k Ukrajině. Česká republika velmi citlivě reaguje na vše, co souvisí s Ruskem, i kvůli naší historii. V roce 1968 bylo tehdejší Československo jedinou zemí, do které na pokyn Moskvy vtrhly statisíce vojáků. Existuje tedy velmi přirozená solidarita s Ukrajinou. Nezapomínáme na to, co se stalo v roce 1968.

FAZ: Panovaly velké obavy, že vaše nová vláda výrazně omezí pomoc Ukrajině – místo toho pokračujete v důležité české muniční iniciativě pro Kyjev, i když za ni Praha už neplatí. Vysvětluje rok 1968 tuto změnu postoje?

PM: Na prvním místě jde o finance. Zdědili jsme katastrofální stav státního rozpočtu po předchozí vládě. Nemáme tedy už peníze, které bychom mohli do této iniciativy vložit. Víme ale, že mnohem důležitější v rámci muniční iniciativy je, že ji organizujeme díky našim jedinečným kontaktům. Po Slovensku jsem jako první navštívil Ukrajinu a viděl jsem, že velká část ukrajinské munice pochází z této iniciativy a pomáhá držet frontovou linii.

FAZ: Německo považuje Rusko za největší hrozbu pro bezpečnost Evropy – cítíte se tímto Ruskem také ohroženi?

PM: Věřím v NATO, kolektivní bezpečnost Aliance je velmi účinná. Nechci to zbytečně zatěžovat emotivní rétorikou, jak to dělala předchozí vláda v Praze. Měli bychom soustředit síly na ukončení války na Ukrajině, alespoň dosáhnout příměří. Evropa by mohla udělat více, ale jedinou silou, která může Rusko přinutit k jednání, jsou Spojené státy.

FAZ: Stále tedy věříte Americe, bez ohledu na to, jak nepředvídatelně se Washington chová?

PM: Setkám se zde v Berlíně 8. května s ministrem zahraničí Johannem Wadephulem. Je pro mě důležité, že jsem byl pozván právě na toto datum – den, kdy si připomínáme konec druhé světové války. S ohledem na tento den musím říci, že americké vedení nepovažuji za problém pro Evropu. Američané v minulosti vytvořili podmínky pro evropský mír. Měli bychom být Americe vděční a samozřejmě mám zvláštní vztah k republikánům kvůli našemu společnému politickému boji proti „woke“ a cancel culture. Neočekávám, že by USA opustily NATO – ale očekávám na summitu NATO v Ankaře seriózní debatu o budoucnosti a struktuře Aliance.

FAZ: Česká republika letos nesplní ani dvouprocentní cíl výdajů na obranu, v budoucnu by to mělo být dokonce pět procent. Nemusíte se obávat americké nelibosti?

PM: Máme zkrátka špatnou finanční situaci. Naše vláda nastoupila 15. prosince, takže jsme už letos nemohli mnoho změnit na rozpočtu. Museli jsme rozhodnout, zda šetřit na zdravotnictví nebo na obraně. Bylo by nepřijatelné šetřit na zdravotnictví. Je to pro nás obtížné. Jsme ale spolehliví spojenci a obrana přece není jen o penězích.

FAZ: Ministr zahraničí Wadephul nedávno představil reformní agendu na posílení EU v době krizí – může počítat s vaší podporou?

PM: Já mnohem více přemýšlím o střední Evropě — regionu s mnoha společnými zájmy. Mezi Českou republikou a Německem, ale také od Rakouska po Polsko nás spojuje historie, průmyslová základna i sociální soudržnost. Myslím si, že právě zde lze prostřednictvím spolupráce stabilizovat Evropu v jejím středu. Nemyslím si, že Evropu lze zachránit abstraktními vizemi z Bruselu. Nepomůže měnit pravidla a smlouvy.

FAZ: Klíčovou součástí Wadephulovy iniciativy je zrušení principu jednomyslnosti v zahraniční a bezpečnostní politice a zavedení kvalifikované většiny. Jste pro?

PM: Myslím, že to mnoho zemí nemůže přijmout, zejména ty menší. Je velmi obtížné zrušit národní veto. Jde o konsensus. Někdy může fungovat, že člověk při hlasování opustí sál…

FAZ: Jako kdysi Orbán…

PM: …ale to, že jedna země uplatní veto, neznamená, že chce dělat problémy. Má jen své vlastní potíže a musí zvolit tento postup. Důležité je najít konsensus.

FAZ: Velký význam v česko-německých vztazích má vždy historie. Letos v květnu se má poprvé konat Sudetoněmecký den ve vaší zemi, v Brně. Očekávají se i bavorský premiér Söder a spolkový ministr vnitra Dobrindt. Ve vaší vládě ale panuje silná kritika. Proč ten odpor?

PM: Myslím, že Bernd Posselt…

FAZ: …předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu…

PM: …podcenil, jaký dopad bude mít tato akce v Brně. Podlehl určitému zbožnému přání a je spojen s nevládní organizací, která u nás nemá příliš velký respekt. Nyní vidíme reakci české společnosti, která je rozdělená: velkou část to nezajímá, ale zbytek je proti. Tento krok tyto lidi probudil. Zejména starší generaci, která to odmítá přijmout. Nejsou to radikálové. Jen se jim nelíbí myšlenka, že se tato akce má konat v Brně. Dostali jsme tisíce dotazů, tlak je značný. Je to velmi nešťastná situace.

FAZ: Tento týden má dokonce parlament v Praze přijmout usnesení, které tuto akci odmítne. Přitom by mělo jít o oslavu smíření?

PM: Bylo by hezké, kdybychom mohli slavit smíření, ale takto to nepůjde a je mi to líto. Nemyslím si, že premiér Söder a ministr Dobrindt budou mít v Brně příjemný den. Není to ale zaměřeno proti Německu, to chci zdůraznit. Nemá to nic společného s vynikajícími vztahy mezi našimi zeměmi.