Francouzská vláda vychází z předpokladu, že dekarbonizace a rozsáhlá elektrifikace ekonomiky povedou v následujících desetiletích k prudkému růstu spotřeby kritických kovů a vzácných zemin. Vzácné zeminy hrají klíčovou roli při výrobě široké škály moderních technologií – od spotřební elektroniky až po vyspělé průmyslové a obranné systémy. Jsou nezbytné pro výrobu permanentních magnetů využívaných v elektromobilech, větrných elektrárnách, robotice a v některých komponentech polovodičového průmyslu, datových center a technologií AI.

Podle Mezinárodní energetické agentury se světová spotřeba vzácných zemin během posledních deseti let již zdvojnásobila a mezi lety 2015 a 2040 by měla vzrůst trojnásobně až na přibližně 150 tisíc tun ročně. 20% světové produkce vzácných zemin je spotřebováno v Evropě, jejíž podíl na světové produkci jsou jen 3%. Přestože vzácné zeminy nepředstavují dominantní nákladovou položku, jejich případný nedostatek by mohl ochromit celé průmyslové sektory.

Podle deníku Les Echos  však dnes 60–70 % světové těžby vzácných zemin a 80–90 % jejich rafinace kontroluje Čína. U některých segmentů, zejména permanentních magnetů používaných v elektromobilech a větrných turbínách, dosahuje čínský podíl dokonce až 95 %. Peking v minulosti neváhal využít své dominantní postavení i geopoliticky.

Francie v minulosti patřila mezi nejvýznamnější světové aktéry v oblasti zpracování vzácných zemin. Ještě v 90. letech zajišťoval například závod v La Rochelle přibližně polovinu světové produkce zpracovaných vzácných zemin. Francouzská vláda nyní usiluje o obnovení tohoto know-how a části strategických průmyslových kapacit.

Krize posledních let, zejména narušení globálních dodavatelských řetězců, energetická krize, obchodní napětí mezi Spojenými státy a Čínou, a války na Ukrajině a v Íránu podle Paříže ukázaly rizika nadměrné závislosti na jediné zemi nebo regionu. Ministr průmyslu Roland Lescure v této souvislosti podotkl, že „válka v Íránu nám opět potvrzuje, že nadměrná závislost na jediném místě na světě u některé z klíčových surovin je hendikepující “.

V první květnový týden 2025 Francouzská vláda představila v lokalitě Lacq na jihozápadě Francie hlavní obrysy strategie pro vzácné zeminy jako součást plánu reindustrializace a posilování strategické autonomie země. Koncepce kombinuje podporu domácí nabídky i vytváření poptávky. Vláda zároveň usiluje o zjednodušení administrativních procesů a zrychlení povolovacích řízení.

Na straně nabídky chce stát podporovat vznik průmyslových kapacit pro separaci, rafinaci a recyklaci vzácných zemin. Projekty financované prostřednictvím programu France 2030, státní banky Bpifrance a fondu pro kritické kovy mají pomoci vytvořit kompletní evropský průmyslový řetězec. Právě v Lacq má vzniknout velkokapacitní zařízení pro separaci, metalizaci a recyklaci vzácných zemin. Projekt je považován za součást nové „historické” fáze elektrifikace, kterou ministr Roland Lescure přirovnal k období po prvním ropném šoku v 70. letech. Stát současně podporuje další strategické projekty, například těžbu lithia v departementu Allier. Francie chce současně rozvíjet i recyklaci strategických surovin, omezit tak závislost na primární těžbě a vytvořit evropský cirkulární řetězec pro baterie a elektronický odpad

Veřejné zakázky, průmyslové dotace a rozvoj elektromobility mají vytvořit stabilní trh a podpořit tak francouzskou a evropskou poptávku. Stát chce podmiňovat veřejnou podporu využíváním spolehlivých dodavatelských řetězců a prosazovat vyšší podíl evropských dodavatelů. Konkrétně např. minimálně 25% podíl evropských komponentů do permanentních magnetů v rámci příštích veřejných zakázek a omezení čínských dodavatelů na 50%. Stejně tak v oblasti elektromobility by rostoucí poptávka po vstupních materiálech měla být uspokojována především evropským průmyslem, nikoli převážně dovozem z Číny. Podmínkou dotací zde má být například plán diverzifikace aktivit, posílení výzkumu a zajištění dodavatelských řetězců.

Francie i Evropská unie zdůrazňují nutnost diverzifikace dodavatelských řetězců a budování evropských kapacit nejen jako otázku konkurenceschopnosti, ale jako podmínku pro dlouhodobou ekonomickou a geopolitickou bezpečnost Evropy.

Vládní strategie však naráží na rostoucí odpor regionů, ekologických organizací i části veřejnosti. Silný odpor vyvolávají zejména projekty otevřených dolů a nové průzkumné licence. Přestože stát označuje nové projekty za strategické pro evropský průmysl, oponenti upozorňují na environmentální dopady těžby, vysokou spotřebu vody, zásahy do krajiny či rizika znečištění, ale I na možné dopady na zemědělství. Vyjadřují rovněž pochybnosti o schopnosti státu a průmyslu zaručit spolehlivý a dostatečně “čistý” provoz dolů.