Slavnostní předání praporu 21. pluku čs. legionářů v Darney
28.05.2018 / 16:00 | Aktualizováno: 28.05.2018 / 16:06
Symbolickým vyjádřením uznání práva Čechů a Slováků na nezávislý stát ze strany Francie se stalo slavnostní předání praporu 21. střeleckému pluku čs. dobrovolníků v Darney 30. června 1918. Tento pluk se stal základem budoucí čs. armády ve Francii.
Pro účastníky byl 29. června večer vypraven z Paříže dokonce zvláštní vlak. Mimořádný význam zdánlivě čistě vojenského aktu, jakým je vojenská přísaha, byl podtržen účastí předsedy parlamentní komise pro zahraniční záležitosti H. Fraklin-Bouillona, členů francouzské vlády, vojenských zástupců spojeneckých velmocí (za USA např. vrchní velitel amerických expedičních sil v Evropě gen. John J. Pershing) a prvního vrchního velitele čs. armády gen. M. Janina, ale i přítomností samotného prezidenta Francie Raymonda Poincaré. Za Česko-slovenskou národní radu (ČSNR) byli kromě E. Beneše přítomni L. Strimpl, M. Plesinger-Božinov, kapitán O. Husák a poručík V. Chalupa, českou kolonii ve Francii zastupoval její předseda Boža Umirov.
Jako první promluvil francouzsky E. Beneš k prezidentu R. Poincaré. V projevu poděkoval jemu a Francii za velkou podporu, které se od Francie dostalo aspiracím Čechů a Slováků. „První ve velké rodině svobodných národů nám porozuměla a podala ruku. První před čtyřmi lety nás laskavě přijala, nás nešťastné vyhnance, a první projevila své sympatie pro naše politické snahy. Podnikla první kroky, aby usnadnila zřízení naší národní armády, symbolu to naší neodvislosti.“ Poté E. Beneš promluvil česky k vojákům a zdůraznil, že už samotná přítomnost zástupců všech spojeneckých národů je důkazem, „že Spojenci uznávají naše národní aspirace.“ Projev pak zakončil slavnostním „Na Zdar!“. Čestná stráž pak předala nový prapor, který byl nedávno vytvořen v Paříži a na jehož návrhu se podílel i malíř František Kupka, do rukou ČSNR.
Poté promluvil prezident R. Poincaré (projev tlumočil poručík V. Chalupa). V projevu postavil Čechy a Slováky na roveň ostatních Spojenců. Připomněl odvahu čs. legionářů na Sibiři a tím uznal obrovské zásluhy Čechů a Slováků na poli vojenském, rovněž vyjádřil naději, že i oni se brzy přidají k československé armádě ve Francii. Následně byl prapor za zvuku fanfár slavnostně předán prvnímu veliteli 21. pluku plukovníku Armandu Ch. Phillipovi, který ho pak předal do rukou praporečníka poručíka Kleinberka, velícího čestné stráži praporu. Na závěr vyzval gen. M. Janin vojáky k přísaze. Kapitán O. Husák přečetl její text, načež vojáci hromadně odpověděli „Přísaháme“. Poté všichni zapěli píseň „Bývali Čechové“. Rota vybraných vojáků nakonec zazpívala hymny Kde domov můj a Nad Tatrou sa blýska, Marseillaisu a husitský chorál Kdož jste Boží bojovníci. Celý akt byl ukončen slavnostním defilé celého pluku před přítomnými čestnými hosty a podle pamětí O. Husáka, pozdějšího československého ministra obrany (1920 – 1921), se ani hosté, ani vojáci neubránili dojetí. 21. pluk se tak stal základem samostatné československé armády ve Francii a už zanedlouho odjel na frontu.
O významu, jaký byl a je tomuto aktu historicky přisuzován, svědčí i skutečnost, že rozkazem prezidenta České republiky ze dne 7. února 2002 se 30. červen stal Dnem ozbrojených sil České republiky. Avšak neméně významná, ba z hlediska politického a právního dokonce významnější je nóta (obr. 1), kterou den předtím zaslal E. Benešovi ministr zahraničí Francie Stéphen Pichon. V ní se totiž výslovně uvádí, že francouzská vláda (jako první ze všech velmocí, oficiálně a zcela jasně) uznává právo Čechů a Slováků na nezávislost a současně Česko-slovenskou národní radu v Paříži za základ budoucí česko-slovenské vlády. V nótě se uvádí, že francouzská vláda považuje nároky česko-slovenského národa za „spravedlivé a odůvodněné“ a vynasnaží se „nanejvýš usilovně“, aby uplatnila tužby Čechů a Slováků po samostatnosti. Jedná se o vůbec první mezinárodní dokument, který tímto oficiálním způsobem uznává právo Čechů a Slováků na samostatnost a mluví už o československé vládě, tj. lze mluvit o plném uznání národní suverenity Čechů a Slováků.
Zdroj: Foto1-5: Archiv MZV Praha, Sibiřský archiv - fond Girsa, karton 63; Obr. 1: Vojenský historický archiv, fond ČSNR, karton 45.