Vystudoval reálné gymnázium na Smíchově (maturita 1929) a následně PrF UK (JUDr. 1934), poté sloužil u vojenské prokuratury v Olomouci (1934-36). Po krátké praxi u Zemského úřadu v Praze působil od května 1937 v čs. diplomacii. Začínal v prezidiu MZV, brzy se stal osobním tajemník ministra K. Krofty (viz) a zůstal i v kabinetu jeho nástupce. V dubnu 1939 odešel do Velké Británie a zde se již v červenci t. r. stal osobním sekretářem (a zároveň právním poradcem) E. Beneše, kterým zůstal až do června 1945. Pro prezidenta připravoval např. podklady, týkající se mezinárodně-právních aspektů československé „otázky“ (shrnul  je později do monografie Naše věc. Československo ve světle mezinárodního práva za druhé světové války /1946/), provázel ho na jeho cestách, vedl neoficiální záznamy o jeho jednáních (částečně byly později publikovány, viz níže), současně byl již v Londýně aktivní publicisticky (Czechoslovak Democracy at Work  /1945/). V létě 1945 se vrátil na MZV a od října t. r. zastával funkci prvního poválečného vyslance ČSR ve Švédsku, současně se podílel (v řadách sociální demokracie) na diskusích o příští nové ústavě republiky, o jejíž možné podobě také sepsal několik pojednání (Naše nová ústava /1948/). V červnu 1948 na úřad rezignoval a zůstal v exilu. Zpočátku vyučoval jako docent státovědy na univerzitě ve Stockholmu, od r. 1949 pak působil na univerzitách v USA, především v texaském Austinu. Zde se věnoval jednak problematice komunistického hnutí (Communism in Czechoslovakia 1948–1960 /1961/; Communist Penetration of the Third World /1973/), jednak historii československého odboje v letech druhé světové války (monografie Edvard Beneš between East and West 1938–1948, Stanford 1981, čes. 1993), texty psal i do českých exilových periodik, mj. Svědectví P. Tigrida. Z jeho podrobných deníkových zápisů z 30. a 40. let byla dosud publikována jen část, týkající se roků 1938-41 (Presidentův sekretář vypovídá, sv. I (Praha 1946, 2. vyd. Curych 1979, a sv. II., Curych 1983). Po pádu komunistického  režimu v Československu se stal čestným předsedou Společnosti E. Beneše v Praze, kde také vyšel upravený překlad jeho knihy o druhém prezidentovi President Beneš mezi Západem a Východem (1993) a několik dalších textů.

 

Arch.: Hoover Institution Archives, Stanford, Táborský Collection, 10 kartonů.

Lit.: Jindřich DEJMEK, Český diplomat a historik Eduard Táborský (1910–1996). SlovPř 1997, č. 1, s. 121–127.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 243 - 244