Pocházel z české rodiny, hledající živobytí v Bulharsku, od svých 8 let žil ovšem v Čechách. Po absolvování měšťanky se vyučil automechanikem, pak pracoval až do r. 1949 u různých soukromých firem v Praze (např. Horák a Hlava, Waldhauser). V r. 1946 se stal členem KSČ, v l. 1949-51 působil na kádrovém úseku zestátněné Pragovky a v květnu 1951 byl jako jeden z dělnických kádrů přijat na MZV, kde ho očekávala čtyřicetiletá kariéra. Absolvoval jednoroční dělnickou diplomatickou školu (1952) a po krátké přípravě na tehdejší ABO byl v prosinci 1952 vyslán jako atašé na vyslanectví do Buenos Aires, kde vedl konzulární úsek. Po návratu do Prahy v květnu 1954 pracoval opět na ABO, od srpna 1955 byl pak přidělen  ZÚ v Montevideu, které do srpna 1957 (do příjezdu příštího vyslance Kalvody) vedl jako chargé dʼaffaires. Po skončení uruguayské mise začal r. 1958 v Praze studovat PrF UK, vzhledem k dalším výjezdům ale studia dokončil až poč. 70. let (JUDr. 1974). Od září 1959 byl téměř čtyři roky generálním konzulem v kolumbijské metropoli Bogotě (v zemi neexistovala čs. ambasáda), od července 1963 pak pracoval jako I. tajemník a později rada II. tř. v 6., americkém odboru MZV. Od července 1965 zastával funkci velvyslance v Chile, kde také zažil sovětskou invazi do ČSSR a zabránil údajně přijetí jakýchkoliv protisovětských dokumentů. Brzy po návratu ze Santiaga se stal v říjnu vedoucím amerického odboru FMZV, od dubna 1971 do června 1976 pak působil jako velvyslanec na Kubě. Z Havany byl hned v červenci 1976 vyslán jako první velvyslanec ČSSR do Angoly, kde mohl mj. využít své kubánské kontakty; po návratu byl pak v březnu 1979 jmenován náměstkem ministra zahraničí, do jehož působnosti spadala celá agenda zemí třetího světa a mimoevropské komunistické státy. V prosinci 1986 byl znovu vyslán jako titulář na Kubu, odkud se vrátil až v červnu 1990, hned k 15. 7. 1990 byl pak penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 591 - 592