Absolvoval gymnázium a následně v l. 1896-1901 vídeňskou konzulární akademii, od r. 1902 pak působil až do konce první světové války v konzulárních službách monarchie. Kariéru začínal jako atašé a později vicekonzul v Šanghaji (1902-08), pak byl konzulem v Tien-sinu (1908-09), posléze, od r. 1911 působil jako konzul v argentinském Buenos Aires, kde také strávil jako zástupce rakousko-uherského státu celou válku. Po vzniku ČSR vstoupil do její rodící se diplomacie, v dubnu 1919 byl jmenován legačním tajemníkem vyslanectví v Paříži, napomáhal zorganizovat řádný chod tamního úřadu, který také vedl jistou dobu jako chargé d’affaires. Od března 1920 působil v téže hodnosti v Berlíně, kde zastupoval do února 1921 ČSR jako ministr rezident (tj. faktický vyslanec). Od března 1921 do prosince 1925 byl prvním řádným vyslancem republiky ve Španělsku (a od července 1922 i v Portugalsku). Od ledna 1926 do září 1932 působil jako první vyslanec ČSR v Turecké republice v Ankaře, po krátké službě v Praze byl pak už v břenu 1933 jmenován vyslancem v Maďarsku. Jeho mise v v Budapešti, při níž se marně snažil (i díky předcházející známosti s tamním ministrem zahraničních věcí K. Kányou) přispět k zlepšení vzájemných vztahů, skončila brzy po tzv. vídeňské arbitráži v listopadu 1938 a MK byl k 1. 4. 1939 penzionován. R. 1941 se mu podařilo dostat se přes Švýcarsko do Velké Británie, kde vstoupil – jako expert na maďarskou problematiku – znovu do služeb čs. exilového MZV a o Maďarsku sepsal také několik obsáhlých studií a nevelkou anglickou práci: Hungary’s War (1942). Po komunistickém převratu v r. 1948 znovu emigroval a ještě na sklonku života se zapojil do aktivit exilového Ústavu E. Beneše v Londýně.    

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 113 - 114