Pocházel z rodiny holiče, vystudoval gymnázium a pak farmacii na Přírodovědecké fakultě UK (1936 PhMr.). Již v r. 1936 vstoupil do KSČ, v letech 1936-38 sloužil v čs. armádě. Na počátku německé okupace se zúčastnil komunistického odboje (tajemník ilegální organizace na Rakovnicku), od května 1940 do dubna 1945 byl pak vězněn na Pankráci, v Drážďanech a na dalších místech (k jeho spoluvězňům patřili např. A. Novotný a L. Kopřiva). Po osvobození začal hned v květnu 1945 pracovat v oddělení průmyslu na ZNV v Praze, po volbách v květnu 1946 se stal zemským poslancem a posléze místopředsedou ZNV. Od května 1949 potom působil dvě desetiletí v diplomacii. Hned v září t. r. byl jmenován prvním komunistickým vyslancem ve Finsku, kde zůstal do konce r. 1951; od února 1952 do léta 1954 pak reprezentoval lidově demokratické Československo ve Švédsku. V červenci 1954, po návratu do Prahy, byl jmenován ředitelem asijského odboru MZ a posléze předurčen jako první vyslanec ČSR do Vietnamu, vyslání však nebylo realizováno. Od července 1956 do jara 1961 zastával funkci velvyslance ve Východním Berlíně, od března 1961 do poč. r. 1968 pak byl jedním z náměstků ministra zahraničí, do jehož agendy spadaly vztahy ČSR se Západem včetně „německé otázky“. V únoru 1968 byl vyslán jako velvyslanec do nedávno Izraelci poraženého Egypta, odkud byl ještě na podzim t. r. přeložen jako ambasador do Jugoslávie. Už v červenci 1969 byl ale – údajně na vlastní žádost – z Bělehradu odvolán do Prahy, poč. následujícího roku byl vyloučen z KSČ a následně penzionován. Koncem 80. let se zapojil do levicového opozičního hnutí „Obroda“, na jaře 1990 se pak stal ještě na jistou dobu jedním z poradců ministra zahraničí J. Dienstbiera (viz). Zůstal aktivní i publicisticky a později uveřejnil v elektronické podobě vzpomínky na zahraniční službu v roce 1968: Pražské jaro a československá diplomacie. In: Pražský web pro studenou válku, 2003, č. 4.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 418 - 419