Po absolvování gymnázia vystudoval na české technice v Praze národní hospodářství (ing.), poté působil v několika průmyslových podnicích. Za první světové války se zapojil do protirakouského odboje a získával pro něj informace o stavu zbrojní výroby v českých zemích. Po zrodu ČSR byl jmenován odborovým přednostou Kontrolního a kompenzačního úřadu pro mezinárodní obchod při ministerstvu obchodu, odkud r. 1920 přešel do nově zřízeného Úřadu pro zahraniční obchod, kde vedl tzv. slovanskou skupinu, tedy oddělení pro hospodářské vztahy s východní Evropou. Po zrušení tohoto úřadu poč. r. 1922 se stal přednostou IV., národohospodářské sekce MZV, jímž zůstal až do r. 1925, kdy byl zvolen poslancem za národní demokracii. JD se v té době stal jedním z klíčových činitelů čs. ekonomické diplomacie, které se věnoval i teoreticky (třídílným spisem Obchodní smlouvy mezistátní /1925/). Od prosince 1925 do března 1926 se stal ministrem průmyslu a obchodu ve druhé vládě A. Švehly, jako spoluautor chystané celní novely (1926) úzce však spolupracoval i s následující úřednickou vládou J. Černého. Na podzim 1926 rezignoval na poslanecký mandát a stal se ředitelem průmyslového oddělní Živnobanky, i nadále však z této funkce výrazně ovlivňoval ekonomické vztahy Československa, jimž věnoval také práci Československo a jeho obchodně politické problémy (1932). Od července 1938 do května 1945 byl (po J. Preissovi) ředitelem Živnobanky. Po r. 1945 náležel k propagátorům ekonomických vztahů nové ČSR s SSSR a aktivně se zapojil i do Společnosti pro kulturní a hospodářské sblížení s Ruskem; zemřel na pracovní cestě v SSSR.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 57