Pocházel z rodiny průvodčího; vystudoval gymnázium v Tisovci a Rožňavě, poté PrF UKom (JUDr. 1951). Jako mladík se zúčastnil SNP, od r. 1948 byl členem KSČ. V letech 1952-55 působil v Československo-sovětském institutu v Bratislavě (u prof. J. Hrozienčika), kde mj. překládal odborné texty pro časopis Sovětská věda-historie. V l. 1955-56 pracoval krátce na správě tiskového dozoru při bratislavském pověřenectvu vnitra, odkud přešel 1. 5. 1956 na pražské MZV. Zpočátku byl zařazen do 2. odboru (pro evropské lidové demokracie) jako referent v tzv. albánské skupiny, od 15. 11. 1957 do července 1961 působil jako atašé na vyslanectví v Tiraně. Od srpna 1961 do července 1964 byl zařazen znovu ve 2. TO, tentokráte jako referent pro Maďarsko. Následně byl od července 1964 do října 1967 III. tajemníkem na velvyslanectví v Budapešti, pověřeným agendou tisku a kulturních styků. Od listopadu 1967 pracoval v ústředí, nejprve v sekretariátu náměstka K. Kurky (viz), od 1. 8. 1968 v kabinetu ministra. V listopadu 1970 byl přeložen jako I. tajemník k vyslanectví ČSSR v Alžírsku, kde mj. připravil návštěvu tehdejších čs. stranických činitelů, a kde působil do března 1973. V letech 1974-79 přešel jako instruktor do OMP ÚV KSČ, po návratu na FMZV byl od září 1979 do července 1983 přidělen jako rada-vyslanec (a zástupce ambasadora J. Pudláka, /viz/) na velvyslanectví v Paříži. Po nedlouhé přípravě v Praze pak od září 1983 do ledna 1989 zastával funkci velvyslance v Maďarsku, kde mohl ovšem jen přihlížet dočasně se vzdalujícímu kursu obou zemí a vyostřování krize okolo stavby vodního díla na Dunaji. Po skončení mise byl koncem ledna 1989 penzionován.

 

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 318