Po absolvování gymnázia v Pelhřimově (1903) studoval filozofii a slavistiku na FF české univerzity v Praze a poté ve Vídni (žák profesora V.Jagiče; absolutorium 1904, PhDr. 1919), od r. 1904 pracoval nejprve ve vídeňském ministerstvu obchodu jako účetní praktikant, později jako asistent v knihovně. Věnoval se i literární a politické publicistice (pod pseudonymem K. J. Pojezdný; Kulturní poměry v české Vídni /1913/) a překladům ze srbštiny. Pro své styky s ruským generálem Volodimirovem a tehdejším poslancem T. G. Masarykem mu byl zastaven postup a na poč. války byl dočasně internován, poté byl nucen až do rozpadu monarchie sloužit v rakousko-uherské armádě jako účetní kontrolor. Hned v listopadu 1918 byl přijat do služeb úřadu čs. plnomocníka ve Vídni a v září 1920 byl jmenován legačním tajemníkem II. třídy a posléze konzulem. Od března 1923 zastával krátce funkci konzula ve Splitu, již v květnu t. r. byl jmenován znovu konzulem (a zástupcem generálního konzula) ve Vídni, kde pak působil do konce r. 1928. Od ledna 1929 pracoval jako odborový rada (od r. 1931 vrchní odborový rada) ve zpravodajské sekci MZV, současně se věnoval studiu života a díla T. G. Masaryka (již r. 1921 uveřejnil biografii Masarykova cesta životem) a později jeho zahraniční reflexe (80 let T. G. Masaryka /1930/; Masaryk v cizích literaturách /1930/). Od října 1931 působil jako konzul v Poznani, odkud byl odvolán v důsledku zhoršení čs.-polských vztahů koncem r. 1934. Od ledna byl opět úředníkem zpravodajské sekce MZV a r. 1938 byl povýšen na ministerského radu, v té době se věnoval mj. rozborům polské protičeské publicistiky. Na MZV se zřejmě krátce vrátil ještě po osvobození, kdy byl v říjnu 1946 jmenován titulárním generálním konzulem. Pokračoval také ve zpřístupňování odkazu T. G. Masaryka (T. G. M: Památky života a díla /1948/).

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 053