Po absolvování chrudimského gymnázia (1907) vystudoval PrF české univerzity (JUDr. 1912), po té musel takřka permanentně sloužit jako důstojník justiční služby v rakouské (a od října 1918 v československé) armádě, koncem 1. světové války se také podílel na organizování krajanů ve vznikající Jugoslávii. V květnu 1919 vstoupil do služeb Kontrolního a kompenzačního úřadu ministerstva obchodu a od února 1920 působil v československé diplomacii. Již od března toho roku do května 1922 byl prvním československým konzulem v Sarajevu, poté vedl krátkou dobu (do září 1922) konzulát ve Splitu a od listopadu 1922 do konce r. 1926 byl přidělen jako konzul II. třídy ke generálnímu konzulátu v Bělehradě. Od ledna 1927 vedl v pražském MZV jedno z oddělení národohospodářské sekce (odd. IV/5 pro obchod s Britskou říší), už od září 1928 do září 1929 byl konzulem v Záhřebu a po další krátké službě v prezídiu MZV vedl od 1. 7. 1930 do konce r. 1936 konzulát (od r. 1933 generální konzulát) ve Frankfurtu n. Mohanem. Od 1. 12. 1936 působil až do okupace ČSR jako vedoucí pasového oddělení prezídia MZV v Praze, odkud byl po jeho likvidaci převeden do protektorátního ministerstva vnitra (jako vedoucí jeho 11. národohospodářského oddělení). V červnu 1942 byl penzionován, vstoupil však do služeb italské pojišťovny Riunione Adriatica di Sicurta a současně se angažoval v odboji, napojen na skupinu okolo A. Heidricha (viz). V březnu 1945 byl nacisty zatčen a internován v Terezíně, hned po osvobození však patřil – v hodnosti ministerského rady – k organizátorům výstavby nového MZV. Od 1. 7. 1946 působil jako vyslanec ve Švýcarsku, v březnu 1948 požádal o penzionování a nakonec zůstal v emigraci. Nejprve žil v Bernu, kde náležel k organizátorům tamních exulantů (a stal se též spolupracovníkem Svobodné Evropy). Později přesídlil do Vídně, kde v l. 1957-59 řídil pobočku amerického fondu pro uprchlíky.

 

Lit.: Jožka PEJSKAR, Poslední pocta, Sv. I. Curych 1983, s. 97; Jindřich POKORNÝ, Parsifal. Osudy jedné demokratické odbojové skupiny v letech 1938–1945 s poválečným dovětkem. Praha 2009.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 021