Japonsko se zároveň dostalo na druhou příčku mezi asijskými zeměmi, když jej předstihla pouze specifická ekonomika městského státu Singapur. Do první patnáctky na světě se přitom z dynamicky se rozvíjejícího asijského regionu dostaly v r. 2018 už jen Hong Kong (7. místo), Tchaj-wan (13.) a Korejská republika (15.). Pro srovnání, Česká republika si i letos v tomto žebříčku udržela relativně uspokojivou 29. pozici na světě.

Mezi ukazatele, které pomohly Japonsku vylepšit letošní umístění, lze uvést zejména vysokou míru bezpečnosti země, vysokou kvalitu života a jeho předpokládanou délku, velikost domácího trhu, dopravní efektivitu (a to zejména u železniční a letecké přepravy), vysokou míru elektrifikace a optického internetového připojení, vysoké výdaje na vědu a výzkum, počet patentových přihlášek nebo vysokou míru úspěšnosti při vymáhání pohledávek. Ke slabším stránkám japonské ekonomiky, které dlouhodobě brání jejímu ještě vyššímu umístění v globálním srovnání, naopak patří přetrvávající problémy na trhu práce (nízká pracovní mobilita, nízké zapojení žen do pracovního procesu nebo nízké využití zahraniční pracovní síly), poměrně vysoké daňové zatížení práce, složitost celních a daňových sazeb nebo míra rozpočtové transparentnosti.

I přes výše uvedené nedostatky zůstává Japonsko dlouhodobě jednou z ekonomicky nejvyspělejších zemí světa, spolehlivým a lukrativním obchodním partnerem a přes nesporná specifika japonské obchodní kultury velmi atraktivním cílovým trhem. Pro české, potažmo evropské firmy se pak od března 2019 stane také partnerem zatíženým daleko menším počtem tarifních i netarifních překážek obchodu, neboť v té době se předpokládá vstup v platnost nově dojednané dohody o volném obchodu mezi EU a Japonskem, nazvané Economic Partnership Agreement (EPA).

Stanislav Beneš, obchodně-ekonomický rada, Velvyslanectví ČR v Tokiu