Francouzská vláda proto klade důraz na posílení domácích energetických kapacit a urychlení přechodu k elektřině vyráběné na vlastním území. Elektrifikace je v této nové fázi chápána nejen jako klimatické opatření, ale především jako nástroj pro posílení národní suverenity, strategické autonomie státu a ochrany kupní síly obyvatel. Předseda vlády Sébastien Lecornu dne 10. dubna 2026 představil hlavní obrysy nové fáze strategie elektrifikace hospodářství a zdůraznil, že “dovoz ropy a plynu znamená zároveň dovoz zahraničních krizí”. Energie podle něj “není pouhou komoditou, ale otázkou národní bezpečnosti”. Připomněl také významnou výhodou Francie v podobě domácí výroby elektřiny, a to jak díky jadernému programu, tak prostřednictvím obnovitelných zdrojů energie, jejíž strategický význam současná krize znovu potvrzuje.  Hlavním cílem transformace je nahrazení plynu a ropy elektřinou, neboť tyto dva fosilní zdroje dnes stále představují přibližně 60 % celkové spotřeby energie v zemi.

Vláda proto přechází od dílčích krizových opatření k systematické proměně energetického mixu.

Roční objem podpory elektrifikace bude zdvojnásoben z dosavadních 5,5 na 10 miliard EUR, a to bez navýšení veřejných výdajů, přesměrováním stávajících nástrojů, zejména systému certifikátů energetických úspor (CEE) financovaného dodavateli energie. Vzhledem k vysokému rozpočtovému deficitu a zadlužení země vláda deklaruje, že transformace bude probíhat při zachování stanovených rozpočtových cílů a limitů veřejných deficitů.

Stát bude podporovat přechod od fosilních paliv k elektřině v klíčových sektorech, závislých na fosilních palivech – v dopravě prostřednictvím elektromobility, ve stavebnictví zaváděním tepelných čerpadel a v průmyslu například zaváděním elektrických pecí.

Jednou z prvních oblastí, na něž se opatření vztahují, je bydlení. Od konce roku 2026 již nebude možné v novostavbách instalovat plynové kotle s výjimkou hybridních systémů a veřejná podpora domácnostÍ se zaměří na nahrazování plynových a olejových kotlů tepelnými čerpadly.  Do roku 2030 má být ročně instalován jeden milion tepelných čerpadel, vyrobených ve Francii (oproti 180 000 v roce 2025) a do roku 2050 má navíc přejít z plynu na jiné zdroje cca 2 miliony sociálních bytů. Tato opatření mají vést k úspoře 85 TWh dováženého zemního plynu, což odpovídá přibližně 20 % současného objemu dovozu.

Druhým pilířem strategie je doprava. Do roku 2030 mají dvě třetiny nově prodaných vozů tvořit elektromobily. Produkční cíl však vláda stanovila konzervativněji, a to 400 000 elektromobilů ročně od roku 2027 a do roku 2030 dosáhnout jednoho milionu vozů, oproti původně plánovaným 2 milionům. Premiér tím reflektoval obtížnou konkurenceschopnost vůči čínským výrobcům a cíl zabránit tomu, aby snížení závislosti na ropě vedlo k nové závislosti na dovozu vozidel. Pro nízkopříjmové domácnosti bude od letošního června znovu spuštěn sociální leasing na minimálně 50 000 elektrických vozů a další programy se zaměří na profese závislé na každodenním dojíždění (dalších 50 000 podpořených elektromobilů). Podpora se rozšíří také na malé a střední podniky, včetně dotací až do výše 100 000 EUR na elektrická užitková a nákladní vozidla.

Elektrifikace a dekarbonizace jsou dlouhodobou součástí vládní politiky. Víceletá energetická koncepce (PPE) z února 2026 stanovuje cíl dosáhnout 71 % bezuhlíkové energie do roku 2035, avšak vysoké náklady na elektrifikaci a omezené veřejné prostředky představují značnou zátěž pro firmy i domácnosti a mohou brzdit skutečnou poptávku po elektřině. Elektrifikace průmyslu totiž vyžaduje nové investice bez zvýšení výrobních kapacit, což oslabuje konkurenceschopnost vůči zemím s pomalejším tempem transformace. Právě nové geopolitické a energetické krize však vládu nyní vedou k tomu, aby vedle strategických cílů co nejrychleji přistoupila ke konkrétním a cíleným krokům na podporu elektrifikace.

Příležitosti pro české firmy

Elektrifikace vytápění, průmyslu a dopravy, spolu s tlakem na snížení emisí, vytvoří v příštích letech velmi široké pole konkrétních zakázek v oblasti technologií, komponent, infrastruktury i průmyslových služeb. Právě v těchto segmentech se otevírají příležitosti pro zapojení českých firem, zejména jako technologických partnerů, subdodavatelů a poskytovatelů specializovaných řešení.

Jednou z nejviditelnějších oblastí je plánované masové zavádění tepelných čerpadel. I přes politický důraz na lokalizaci výroby ve Francii bude tento cíl znamenat rychlé budování nových výrobních kapacit, dodavatelských sítí a technologického zázemí. Prostor se zde otevírá především v dodávkách klíčových komponent, výrobních technologií a průmyslového vybavení.
S přechodem na elektrické vytápění úzce souvisí rozsáhlá modernizace otopných soustav v budovách, zejména v segmentu bytových domů a sociálního bydlení, kde má Francie do roku 2050 nahradit plynové zdroje u zhruba dvou milionů bytů. Tento proces neznamená pouze výměnu zdrojů tepla, ale vyžaduje i nové rozvody, regulační systémy, měření spotřeby a inteligentní řízení energie. Zde proto vznikají další příležitosti v dodávkách technologií a technických řešení.

Zásadní oblastí je elektrifikace průmyslu. Přechod od plynových a fosilních procesů k elektrickým technologiím bude ve Francii probíhat napříč odvětvími, od těžkého průmyslu přes potravinářství až po zpracovatelský sektor. To otevírá trh pro dodávky elektrických pecí, indukčních ohřevů, výkonových zdrojů, transformátorů a souvisejících systémů řízení. Francouzské podniky budou hledat řešení, která lze relativně rychle integrovat do stávajících provozů a která umožní splnit dekarbonizační cíle bez zásadního narušení výroby.

Další klíčovou oblastí je posilování a modernizace elektrických sítí. Očekávaný nárůst spotřeby elektřiny bude vyžadovat nová rozvodná zařízení, řídící a bezpečnostní systémy a digitalizaci sítí.

Výrazné příležitosti přináší také rozvoj elektromobility, a to nejen v oblasti osobních vozidel. Francouzská strategie klade důraz na elektrifikaci užitkových a nákladních vozidel, firemních flotil a městské logistiky. S tím souvisí poptávka po komponentech vozidel, elektrických pohonech a specializovaných řešeních pro vozidla s vyššími nároky na robustnost a provozní spolehlivost. Další, méně viditelnou, ale perspektivní oblastí je elektrifikace logistických center, letišť a vnitropodnikové dopravy. Elektrické manipulační prostředky, skladová technika a podpůrná infrastruktura budou nezbytnou součástí dekarbonizace těchto provozů. Na elektromobilitu navazuje masivní výstavba nabíjecí infrastruktury. Prostor se otevírá výrobcům samotných nabíječek, ale také dodavatelům rozvaděčů, výkonových modulů, řídicích a platebních systémů či softwaru pro správu dobíjecích sítí.

Poptávka by měla vznikat i po technickém projektování, energetických auditech, návrzích opatření a jejich následné realizaci.

Významnou roli v celkové elektrifikaci Francie nadále hraje jaderná energetika. Plánované investice do prodlužování životnosti reaktorů, jejich modernizace i nové výstavby otevírají dlouhodobé příležitosti v dodávkách technologických celků, komponent, měřicích systémů i servisních služeb.

Celkově lze konstatovat, že plán elektrifikace bude vytvářet rozsáhlé pole příležitostí. Nejde primárně o jednorázové velké projekty, ale o tisíce konkrétních technických a průmyslových zakázek, kde bude klíčová schopnost dodat funkční, spolehlivá a ekonomicky přijatelná řešení od dodavatelů se sídlem v EU.

 

Zdroje výroby elektřiny ve Francii, 2025:
Jaderné elektrárny: 67,3%
Vodní elektrárny: 12,6%
Větrná energie: 8,4%
Fosilní paliva : 4,6%
Solární energie: 4,4%
Biopaliva: 2,0%
Ostatní zdroje: 0,7%

Energetické produkty v celkové konečné spotřebě energie:
Ropné produkty: 39,2%
Elektřina: 26,5%
Zemní plyn a vyrobený plyn: 17,5%
Obnovitelné zdroje energie: 13,1%
Získané teplo: 2,9%
Pevná paliva: 0,8%

Zdroj: Les Échos, Eurostat, Le Point, webové stránky Úřadu vlády Francie