Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, jež mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky (Convention on Prohibitions or Restrictions on the Use of Certain Conventional Weapons Which May Be Deemed to Be Excessively Injurious or to Have Indiscriminate Effects / CCW) je důležitým nástrojem mezinárodního humanitárního práva, který pomáhá zmenšovat utrpení civilního obyvatelstva v oblastech konfliktu. Byla uzavřena v Ženevě 10. 10. 1980 a v platnost vstoupila v prosinci 1983. Pro bývalé Československo Úmluva vstoupila v platnost 2. 12. 1983, ČR ji pak ratifikovala 20. února 1993.

Úmluvu doplňuje pět dodatkových protokolů, když první tři z nich byly přijaty společně s Úmluvou:

• - Protokol I zakazuje používání zbraní zraňujících nezjistitelnými střepinami;
• - Změněný protokol II omezuje požívání některých min, nástrah a jiných prostředků;
• - Protokol III používání zápalných zbraní;
• - Protokol IV používání oslepujících laserových zbraní;
• - Protokol V schválený v r. 2003 se týká výbušných zbytků války.

Posledně uvedený Protokol V ukládá evidenci veškeré nevybuchlé munice, označování míst, kde se nevybuchlé zbytky války nacházejí, a jejich pyrotechnickou asanaci. Změněný protokol II je jediným nástrojem mezinárodního humanitárního práva (IHL) zaměřeným na miny jiné než protipěchotní (MOTAPM), které ohrožují civilní obyvatelstvo, byť jsou určeny k ničení vozidel. Podle tohoto Protokolu by měly být zlikvidovány všechny miny, které nemají autodestrukční a autodetekční zařízení. ČR Protokol II ratifikovala v srpnu 1998 a k tomuto termínu již uvedené druhy protipěchotních min také zničila.

Česko dlouhodobě prosazuje univerzalizaci Úmluvy a jejích protokolů. Zároveň se staví za to, aby jakékoli nové smluvní instrumenty, které budou ve vztahu ke konvenčním zbraním případně sjednány, tvořily další protokoly k CCW.