Čtrnáct bodů prezidenta Wilsona
29.01.2018 / 14:34 | Aktualizováno: 07.02.2018 / 13:28
8. ledna 1918 americký prezident Woodrow Wilson přednesl před Kongresem USA projev, ve kterém vyjádřil hlavní podmínky mírového ukončení válečného konfliktu. Projev obsahoval i důležité principy poválečného uspořádání světa. Snahou Wilsona bylo zajistit spravedlivý a trvalý mír. Těchto „Čtrnáct bodů“ se stalo i východiskem mírových jednání ve Versailles. Řada současníků označila Wilsonův projev za nejlepší politický akt jeho kariéry.
V listopadu 1917 proběhla ve Versailles mezispojenecká konference. Americký prezident Woodrow Wilson nebyl s jejími výsledky spokojen. Vadilo mu, že Spojenci kvůli nekoordinovanosti stále nedokázali jasně formulovat své mírové podmínky (proti tomu Německo a Rusko o nich již jednalo). V prosinci 1917 Wilsonovu nedůvěru vůči Spojencům potvrdilo zveřejnění textů tajných dohod, které od roku 1915 Francie, Velká Británie a Itálie uzavřely s cílem uspokojit své imperialistické ambice. Wilson se proto rozhodl pro vlastní diplomatickou iniciativu, která měla americké veřejnosti a celému světu ukázat nejenom válečné cíle USA a přiblížit podmínky mírového ukončení války, ale zejména zdůraznit principy, kterými měl být zajištěn poválečný mír. Na společném zasedání obou komor Kongresu dne 8. ledna 1918 přednesl projev s názvem „Podmínky míru“. Projev vyústil ve formulování „čtrnácti bodů“, ty pak rozeslal všem válčícím státům.
Národů Rakouska - Uherska se týkal X. bod, který pro ně požadoval umožnění autonomního vývoje. T.G. Masaryk přivítal Wilsonův krok a - na rozdíl např. od Jihoslovanů - proti „pouhé“ autonomii otevřeně neprotestoval. Současně si ale uvědomil, že je nezbytné urychleně vyvinout diplomatické úsilí s cílem přesvědčit Spojence a zejména W. Wilsona, že touhou Čechů a Slováků není autonomie, ale nezávislý stát. V průběhu dalšího vývoje došlo u Wilsona i v tomto bodě ke změně stanoviska: 2. září 1918 uznal Československou národní radu v Paříži jako vládu de facto a v nótě rakouské vládě z 18. října 1918 už dal jasně najevo, že národy si samy určí, jak upraví svůj poměr k monarchii.
Wilsonových „Čtrnáct bodů“ se stalo základním východiskem mírových jednání ve Versailles, i když např. Francie a Velká Británie měly od počátku k některým bodům své výhrady. Poslední Wilsonův požadavek, týkající se vytvoření mezinárodního orgánu, který zajistí politickou nezávislost a teritoriální integritu všech národů, byl naplněn vznikem Společnosti národů. Ta měla být zárukou celosvětového míru. Bylo pro Wilsona velkým zklamáním, že americký Senát vstup USA do Společnosti národů neschválil.
Pramen Prohlášení prezidenta Wilsona: Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický ústav Praha, fond ČSNR v Paříži, inv.č. 5147, karton 44.