Po absolvování měšťanky se vyučil v Ostravě horníkem (1949), pak krátce pracoval jako vychovatel hornických učňů. Od mládí byl aktivní v mládežnických a později stranických strukturách; v l. 1950-52 pracoval na KV ČSM v Ostravě, pak v Praze, r. 1952 byl vyslán do Jáchymova, aby zde založil OV ČSM, posléze se vrátil na KV ČSM do Ostravy. V letech 1957-60 absolvoval VŠ stranickou při ÚV KSČ, poté působil jako krajský tajemník ČSM v Ostravě a od r. 1963 jako předseda celostátního ÚV ČSM v Praze, což r. 1966 přispělo i k jeho kooptaci do řad ÚV KSČ. Od r. 1964 zasedal též jako poslanec v NS, resp. v l. 1969-71 a 1976-86 jako poslanec ve SL FS. Po srpnu 1968 náležel ke stoupencům bezvýhradné prosovětské politiky (v tzv. frakci J. Jodase). Na počátku tzv. tzv. normalizace zastával jako „pravověrný“ kádr řadu vedoucích funkcí, mj. prvního tajemníka ÚV Národní fronty ČSR (1970-71), generálního ředitele Čedoku (1972-75) a ústředního taj. ÚV SČSP (1975-74), později jeho vliv poněkud zeslábl. V únoru 1984 byl schválen na funkci nového velvyslance v SSSR (vystřídal jiného aparátčíka Č. Lovětínského /viz/) a od dubna 1984 do května 1987 působil v této funkci v Moskvě. Po návratu do Prahy byl až do konce režimu předsedou ÚRO a člen sekretariátu ÚV KSČ, ještě v r. 1988 byl také znovu kooptován do FS. V listopadu 1989 patřil k zastáncům „tvrdého“ kursu, poč. r. 1990 byl nucen rezignovat na poslanecké křeslo a brzy byl také vyloučen novým vedením KSČ ze strany.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 666