Pocházel z rodiny strojního zámečníka; absolvoval obchodní akademii (1943), pak byl totálně nasazen v letňanském Letovu, po 2. světové válce vystudoval VŠ obchodní (ing. 1947). Ačkoliv byl jeho otec komunistický aktivista, sám byl před komunistickým převratem členem sociální demokracie a po studiích pracoval jako referent u obchodní firmy Papco. Po sloučení ČsSD s KSČ zahájil kariéru nejprve jako novinář ve Svět sovětů, jako překladatel z ruštiny a současně aktivista na Ústřední škole Čs.-sovětského přátelství, od června 1953 pak pracoval až do předčasné smrti v diplomatických službách. Po přípravě na severském oddělení  ZEO/2 byl přidělen jako II. tajemník na ZÚ Oslo, kde působil v l. 1953-55 (a který dočasně vedl jako chargé dʼaffaires), poté řídil až do r. 1957 nově založený ZÚ v Reykjavíku (a stal se tak prvním čs. diplomatem, dlouhodobě působícím na Islandu). Na podzim 1957 byl krátce zařazen do německo-rakouském odboru MZV, už v lednu 1958 byl jmenován vedoucím oddělení pro skandinávské země v ZEO. Od února 1960 do srpna 1964 působil poprvé na ZÚ Washington, tehdy jako rada II tř. Po návratu byl v l. 1964-68 radou v americko-britském (5., později 6.) odboru, krátce také zastupoval vedoucího 4. odboru (pro německy mluvící země). Od dubna 1968 pak působil jako rada-vyslanec na ZÚ Washington, kde – na rozdíl od velvyslance Dudy (viz) – akceptoval ruskou invazi do ČSSR a zůstal v úřadu i po velvyslancově odvolání. Po návratu do Prahy byl k 1. 2. 1973 jmenován vedoucím 6., ABO, od března 1979 do ledna 1981 pak zastával funkci velvyslance v Řecku. V následujícím období vedl za čs. stranu závěrečná majetkoprávní jednání s USA, završená dohodou o návratu části měnového zlata. V květnu 1982 byl jmenován velvyslancem v USA, již počátkem následujícího roku musel být ale pro vážné onemocnění odvolán. Zemřel ve funkci formálního poradce ministra zahraničí.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 670 - 671