Pocházel z rodiny majitele puškárny; po gymnaziálních studiích v Klatovech a v Trenčíně vystudoval PrF na univerzitách v Bratislavě a v Praze (1935 JUDr.) Už od poč. třicátých let se angažoval v komunistickém hnutí, byl aktivním členem tzv. Kostufry, Svazu přátel SSSR aj. Od jara 1938 byl redaktorem komun. Slovenských zvestí a po zákazu KSS zůstal až do r. 1940 v ilegalitě na Slovensku. V březnu 1941 byl v protektorátu Němci zatčen a až do konce války vězněn, nejprve v „Pečkárně“ a později v bavorském Bayreuthu. Od r. 1945 stál v čele KSČ na magistrátu na pražském Žižkově, od září 1948 pak vedl sekretariát místopředsedy vlády (a později i ministra zahraničí) V. Širokého (viz), s nímž také přišel v březnu 1950 do Černínského paláce;  ve službách MZV pak působil až do své smrti r. 1971. Už od srpna 1951 byl do listopadu 1955 druhým čs. vyslancem v Afghánistánu; po návratu vedl nejprve jedno z oddělení AO a od června 1956 celý odbor. Po jeho rozdělení v r. 1957 se stal vedoucím nově zřízeného 9., blízkovýchodního odboru MZV. Od února 1960 do léta 1964 zastával úřad velvyslance v Egyptě, resp. tehdejší SAR, kde vydatně přispěl k aktivizaci vzájemných vztahů; po skončení káhirské mise vedl opět 9., blízkovýchodní odbor MZV. V říjnu 1968 byl vyslán jako titulář do Alžírska, už poč. dubna 1970 však musel vystřídat ve funkci tehdejšího velvyslance ve Francii V. Pleskota (viz), „zdiskreditovaného“ v očích tzv. normalizátorů, který byl naopak dočasně nominován do méně exponovaného Alžíru. V této misi, jejíž vývoj ovlivňovalo rozvíjející se klima détente včetně vzájemných francouzsko-sovětských návštěv na nejvyšší úrovni, však FZ. r. 1971 předčasně zemřel.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 664 - 665