Pocházel z pražské  německé  rodiny, po absolvování gymnázia vystudoval orientální akademii ve Vídni (absolutorium 1892), kde si osvojil turečtinu, perštinu a částečně i čínštinu. Od r. 1893 působil v rakousko-uherské konzulární službě a později v diplomacii. Začínal jako konzulární elév a později vicekonzul v Teheránu (1895-1900), později působil ve stejné hodnosti ve Smyrně (1900-01) a v Bejrútu. Od srpna 1904 byl konzulem v Plovdivu, od ledna 1906 v Cařihradu, kde později (od r. 1907) pracoval jako tlumočník na tamní rak.-uherské ambasádě. Od února 1911 byl generálním konzulem v černohorské Cetyni, v prosinci 1913, po definitivním přijetí do diplomacie, pak odjel na Dálný východ, kde byl jako legační rada II. tř. přidělen na velvyslanectví do Pekingu. Působil zde do srpna 1917, do vyhlášení válečného stavu mezi Rakousko-Uherskem a Čínou, pak byl přeložen na vyslanectví do Bernu, kde zůstal do března 1919. Do služeb čs. MZV přestoupil až v prosinci 1919 a již v únoru 1920 byl vyslán jako legační rada II. tř. na nedávno zřízené čs. vyslanectví do Tokia; tamní vyslanec F. Chvalkovský (viz) ho pak v říjnu 1921 odeslal jako prvního čs. diplomatického zástupce do Pekingu, kde pak působil až do poč. srpna 1924, k malé radosti tamní české kolonie. Brzy po návratu do Prahy byl k 31. 7. 1925 penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 262