Vystudoval moderní filologii, především germanistiku a nordistiku na FF české univerzity (absolutorium 1917, PhDr. 1929), od r. 1917 pak vyučoval jazyky na reálce v Plzni a současně překládal z dánštiny, norštiny a také islandštiny, Skandinávii, zvláště Dánsko také pravidelně navštěvoval. V květnu 1920 byl přijat do čs. diplomacie, v níž se stal předním specialistou na skandinávskou problematiku. Od srpna 1920 byl přidělen vyslanectví v Kodani, od června 1921 do konce r. 1927 pak pracoval ve Stockholmu jako tiskový přidělenec („tajemník tiskové služby“), r. 1924 navštívil také (jako zřejmě první čs. diplomat) Island. Po návratu do Prahy byl zařazen do zpravodajské sekce, kde měl v referátu opět skandinávskou problematiku, současně pokračoval se své aktivitě překladatelské, zahrnující literaturu od Eddy po modernu. Od listopadu 1933 působil opět jako legační tajemník, resp. legační rada ve Švédsku, kde zůstal i po německé okupaci ČSR celou válku až do poč. 1946. Zpočátku pracoval oficiálně jako lektor češtiny na univerzitě v Uppsale, od r. 1940 však byl zaměstnán na britské legaci ve Stockholmu, kde také zastupoval čs. zájmy a zároveň napomáhal v udržování kontaktů s čs. exilovým centrem ve Velké Británii. V únoru 1946 byl povolán jako vrchní odborový rada do ústředí, již k 1. 12. téhož roku byl pak jmenován novým vyslancem v Norsku, akreditovaným současně i u prezidenta Islandu. EW na funkci rezignoval hned poč. března 1948 a již v červnu t. r. se odstěhoval do Švédska, kde pak opět vyučoval na tamních univerzitách. Až do konce života byl činný vědecky (studie o kontaktech Vikingů a starých Slovanů, např. Tunna a Gommon v českých legendách a kronikách) i jako překladatel ze skandinávských jazyků do češtiny.

 

Lit.: V. P. POLÁCH, Emigrace do Norska po roce 1948 a její kulturní činnost, in: Studie z dějin emigrace. Olomouc 2003, s. 40–70. Jožka PEJSKAR, Poslední pocta. Sv. I..Curych 1982, s. 266-567

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 261