Vyrůstal v rodině majitele malé tiskárny; po absolvování gymnázia v Prostějově (maturita 1937) začal studovat PrF UK, po uzavření VŠ Němci byl pro účast na studentských demonstracích tři roky vězněn v KT Sachsenhausen. Od r. 1942 pracoval jako účetní v prostějovské oděvní firmě, v l. 1945-46 dokončil studia (JUDr. 1946), poté se působil – již jako člen KSČ – nejprve jako referent u Čs. vlnařských závodů v Liberci, od r. 1948 jako generální tajemník Obchodní a živnostenské komory v Liberci a po jejím zrušení jako vedoucí plánovacího referátu na KNV tamtéž. Později, v l. 1953-56, pracoval ve Státním plánovacím úřadu v Praze jako vedoucí odboru plánování v oblasti školství, zdravotnictví a kultury a od 1. 8. 1956 přešel na MZV, kde se začal brzy specializovat na africkou problematiku. V prosinci 1956 byl jmenován prvním čs. vyslancem v Etiopii (od září 1959 velvyslancem), který sídlil v Addis Abebě, a který také v následujícím roce zrežíroval návštěvu etiopského císaře Haile Selasié v Praze. Po návratu se v listopadu 1960 stal zástupcem vedoucího 8., blízkovýchodního odboru (1960-62), současně absolvoval postgraduální studium na VŠ ekonomické, kde se věnoval ekonomickým problémům rozvojových států jižní a jihovýchodní Asie. Od září 1962 působil nejprve jako vyslanec, od února 1963 jako první velvyslanec v Súdánu, po návratu pracoval opět v 8. odboru (kam nyní spadala i africká problematika) a současně vyučoval jako docent na Univerzitě 17. listopadu. Od listopadu 1969 pak vedl jedenáct let velvyslanectví v Nigérii (do konce r. 1979), současně byl akreditován v v Rovníkové Guinei (od 1970), Středoafrické republice (od 1974), Gabunu (od r. 1976), Kongu (1976) a nakonec i v Nigeru (1978). Brzy po návratu byl penzionován, dalších deset let však pracoval jako externí pracovník ÚMV a sepsal také několik větších a řadu menších studií o politickém vývoji zemí subsaharské Afriky a o politice velmocí v tomto regionu: Hlavní rysy a tendence zahraniční politiky zemí socialistické orientace subsaharské Afriky (1981); Krizové jevy v ekonomice afrických zemí v 80. letech a jejich důsledky pro zahraniční politiku (1987); Problémy transformace politických a ekonomických systémů v afrických státech (1991) ad. Jeho snaha získat novou velvyslaneckou nominaci po listopadu1989 vyzněla naprázdno, pro nové MZV však jako expert pracoval až do r. 1997.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 658 - 659