Vystudoval gymnázium a následně PrF na české univerzitě (JUDr. 1911), pak začal pracovat v právní praxi. Od léta 1914 byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě, již v prosinci t. r. byl však zajat; v dubnu 1918 pak vstoupil do čs. legie v Itálii (33. pluk) a koncem války začal pracovat na pobočce ČsNR v Římě. Po repatriaci působil krátce jako vojenský soudce v čs. armádě (1919-20) a v prosinci 1920 byl přijat do služeb MZV. V r. 1921 se stal přednostou osobního a organizačního oddělení prezídia MZV (odd. I/2), od r. 1923 byl současně členem kvalifikační komise ministerstva. V únoru 1927 byl přeložen jako legační rada k vyslanectví do Bělehradu, kde se stal zástupcem vyslance (a po odchodu J. Šeby /viz/ úřad vedl), v prosinci 1930 byl pak pověřen jako chargé dʼaffaires en pied vedením vyslanectví v Albánii, kde působil do dubna 1934. Po návratu do Prahy pracoval jako ministerský rada v národohospodářské sekci MZV, zároveň byl aktivní i publicisticky, když psal o balkánských věcech do Sborníku Čs. společnosti zeměpisné, do Zahraniční politiky a dalších periodik, podílel se také na vydání knihy Albánie: Úvahy o postavení ve světě, o jejích dějinách a zemi (Red. A. Černík, 1938), jeho monografie o Balkánské dohodě však již zveřejněna být nemohla. V srpnu 1938 byl jmenován novým vyslancem do Brazílie, vzhledem ke spádu událostí však byla v září t. r. nominace zrušena a LV dosloužil v Praze, přičemž byl již k 31. 3. 1939 penzionován. V červnu 1940 se legálně vystěhoval z protektorátu do Jugoslávie a v Bělehradu zůstal i po obsazení země Němci; po r. 1945 se vystěhoval do Brazílie, kde v prvních poválečných letech působil jako tajemník Čs. - brazilské obchodní komory, a kam mu také byla až do r. 1948 vyplácena penze, jeho další osud zastírá tajemství.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  259-260