Vyrůstal v dělnické rodině, jeho otec byl dlouholetým členem sociální demokracie. Vystudoval obchodní akademii v Chrudimi (1941), pak pracoval jako úředník u soukromé firmy, v l. 1942-45 byl totálně nasazen ve Kbelích. Již koncem války se zapojil do ilegálních komunistických aktivit, v l. 1945-50 pracoval jako úředník v Ústřední rozdělovně uhlí v Praze, kde mj. v únoru 1948 založil AV. Začal studovat VŠ obchodní, studia ale nedokončil. Od léta 1950 pak působil na MZV, kde se postupně vypracoval na jednoho z předních expertů na problémy subsaharské Afriky. Kariéru začínal na tiskovém odboru, krátkou dobu byl zástupcem vedoucího DP, jeho další postup (chystané vyslání do Káhiry) však dočasně zbrzdilo podezření, že se chystá emigrovat. Po „rehabilitaci“ byl v prosinci 1954 vyslán jako II. (později I. taj.) na velvyslanectví do Bukurešti, kde působil do května 1957, od října t. r. do srpna 1961 pak přešel do MO ÚV KSČ. V říjnu 1961 byl jmenován velvyslancem v Guineji, kde zastupoval ČSSR do června 1965; po návratu pak pracoval v 10., africkém odboru MZV. Od října 1967 do srpna 1969 byl velvyslancem v Somálsku, kde ho zastihl sovět. vpád do ČSSR. V Mogadišu postupoval podle pokynů Černíkovy vlády včetně příslušných protestů, po návratu do Prahy se mu však podařilo obhájit a již od října 1969 do srpna 1971 zastával funkci prvního řádného velvyslance ČSSR v Zambii. Po skončení mise byl zařazen do tehdejšího 8. odboru FMZV (Afrika a Blízký východ), od listopadu 1972 do dubna 1975 stál v jeho čele. V dubnu 1975 byl jmenován jedním z náměstků ministra zahraničí, do jehož kompetence náležela agenda zemí třetího světa; od dubna 1979 do srpna 1986 pak působil jako velvyslanec na Kubě. Brzy po návratu byl k 31. 10. 1986 penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 655 - 656