Pocházel z rodiny kameníka a služebné. Vychodil reálku (1931) a odbornou učňovskou školu, pak se živil jako holič a obchodní příručí a od r. 1939 pracoval jako dělník u ČSD (maturoval až r. 1945). Už v r. 1936 vstoupil do KSČ, za války se zúčastnil odboje v Národním hnutí pracující mládeže a v komunistickém hnutí. Od července 1941do jara 1945 byl vězněn v KT Mathausen, mezi jeho spoluvězni byli i A. Novotný a J. Hendrych. Od r. 1945 pracoval na ředitelství ČSD jako statistik, od r. 1949 do r. 1952 byl vedoucím kádrového odboru na ministerstvu dopravy, v l. 1952-53 zde byl krátce náměstkem ministra A. Pospíšila (a zabýval se mj. dopravními styky s Polskem, také otázkou možné úpravy vodní cesty Odra – Labe). Na MZV působil od poč. r. 1953 a hned v dubnu 1953 byl jmenován velvyslancem v Polsku, kde mj. prožil události r. 1956 včetně dělnických bouří v Poznani. R. 1959 byl postižen infarktem a k 15. 7. 1960 byl přeložen do ústředí. Po zdravotní rehabilitaci se stal nejprve vedoucím sekretariátu ministra V. Davida (viz), pak vedl krátce 2. odbor a od dubna 1961 do června 1964 řídil odbor konzulární. V září 1964 byl vyslán jako titulář do Uruguaje, r. 1968 patřil k těm velvyslancům, kteří se stavěli proti reformnímu procesu (a dostal se také do konfliktu s většinou podřízených, kteří byli později z MZV propuštěni). Po návratu do Prahy na podzim 1970 stanul znovu v čele konzulárního odboru (1970-71), v listopadu 1972 byl pověřen řízením Správy zahraničních kulturních zařízení a od února 1976 působil v ÚPI FMZV. V prosinci 1977 byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 655