Pocházel z rodiny právníka a poslance za pokrokovou stranu Otakara Vochoče. Po studiích na gymnáziu v Praze zahájil v roce 1913 studia na PrF české univerzity v Praze, která zakončil v červenci 1918 (JUDr.). V březnu 1919 vstoupil do služeb čs. MZV a jako atašé byl přidělen k vyslanectví ČSR ve Francii, od října 1919 byl legačním tajemníkem II. třídy v Bruselu. Do ústředí se vrátil v prosinci 1920 a byl zařazen do právní sekce ministerstva, kde postupně vyzrál na jednoho z předních specialistů na mezinárodní právo. V červnu 1933 se habilitoval, v l. 1934-38 byl členem hospodářské delegace Malé dohody, od července 1937 vedl také několik měsíců jako chargé dʼaffaires a. i. čs. vyslanectví v Litvě. Počátkem roku 1938 byl jmenován konzulem v Marseille s působností pro Monako. Po okupaci českých zemí ignoroval německé žádosti o předání konzulátu a se zapojil do čs. zahraničního odboje. V únoru-červnu 1940 byl přidělen vyslanectví ČSR v Paříži, do Marseille se vrátil po francouzské porážce a udržel alespoň v polooficiální formě fungování tamního konzulátu, jediného v neokupované části Francie, jenž umožňoval tisícům uprchlíků vycestování ze země. V polovině března 1941 byl však na nátlak Němců zadržen francouzskou policií a internován v Laubersac v departementu Corrèze. Počátkem července t. r. se mu podařilo se dostat přes Lisabon do Londýna, kde působil v rámci MZV čs. exilové vlády. Po válce v dubnu-červnu 1945 pracoval u čs. delegace na konferenci OSN v San Francisku, poté jej MZV poskytlo jako právního poradce albánské vládě ve věci jejího sporu s Velkou Británií v případě incidentu v Korfské úžině. Po komunistickém převratu byl počátkem prosince 1948 zadržen pro údajný pokus o ilegální překročení hranic, v dubnu 1949 byl nicméně zatím obžaloby zproštěn, MZV jej ovšem v průběhu vazby dalo na dovolenou s čekatelným. V září 1953 ho však StB znovu zatkla, obvinila z vykonstruovaného organizování útěku do ciziny letadlem a v březnu 1954 byl odsouzen k odnětí svobody na 13 let a k propadnutí jmění. Propuštěn na amnestii byl v r. 1960.

 

Lit.: Adam HÁJEK, JUDr. Vladimír Vochoč. Československý konzul v Marseille 1938–1941, diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

J.Nk.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  258