Absolvoval obchodní akademii (maturita) 1940), poté pracoval v letňanském Letově jako korespondent. Hned po osvobození vstoupil do KSČ a ještě r. 1945 byl stranou vyslán do fy Löwit & Taussig v Hořovicích (po zestátnění pobočka Škodovky). Po komunistickém převratu byl jmenován náměstkem vedoucího PZO Kovo, od r. 1950 působil ve Státní plánovací komisi. V l. 1952-57 byl šéfredaktorem měsíčníku Plánované hospodářství, od r. 1957 vedl jako šéfredaktor týdeník Hospodářské noviny, vyd. tehdy agenturou Orbis. V r. 1968 patřil k levicovým „konzervativcům“, r. 1969 byl dosazen tzv. Levou frontou za šéfredaktora Ústřední redakce politicko-zpravodajského vysílání Čs. televize a současně hlavního editora Televizních novin. Díky konfliktům s tehdejším ředitelem musel brzy televizi opustit, i díky jazykové kvalifikaci byl ale poč. února 1971 přijat na FMZV a vzápětí jmenován vedoucím jeho tiskového odboru (i když mu musel být udělen dispens vzhledem k neukončenému VŠ vzdělání). Podílel se na dokončení „očisty“ odboru od „oportunistů“, zkonsolidoval prý také vazby s tiskovými útvary MZV dalších komunistických států. V lednu 1974 měl být jmenován radou na ambasádě ve Východním Berlíně, ale vyslání se neuskutečnilo a od února 1975 byl přidělen jako rada (a zástupce velvyslance) do Bernu. Ze Švýcarska musel být předčasně odvolán pro konflikty s velvyslancem M. Mocem (viz), poté pracoval téměř tři roky na německo-rakouském odboru FMZV. Diplomatickou kariéru zakončil jako generální konzul v Istanbulu, kde působil od října 1983. V prosinci t. r. odešel do penze, ale i jako „důchodce“ byl pověřen vedením komunistickému časopisu Novinář.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 654