Po absolvování gymnázia (1911) začal studovat PrF české univerzity v Praze, vzhledem k vypuknutí války studia dokončil až r. 1919 (JUDr.). Od července 1914 sloužil čtyři a půl roku v rakousko-uherské armádě, po dokončení studií působil u vojenského soudu a poč. r. 1920 pracoval (jako ministerský koncipista) krátce na MNO, odkud přešel v květnu 1920 na MZV. Vzápětí byl vyslán jako legační atašé do Varšavy, kde také zažil vpád bolševiků, kdy dokonce zatímně vedl ZÚ jako chargé dʼaffaires. V Polsku působil až do poč. r. 1928, poté pracoval v prezídiu MZV. Od ledna 1929 do června 1936 byl jako legační tajemník II. třídy přidělen čs. legaci v Athénách, kde si našel i manželku. Po návratu do Prahy byl zařazen do DP MZV, k 1. 4. 1938 povýšen na odborového radu a od prosince t. r. – po odvolání J. Smutného (viz) – jmenován prozatímním vedoucím DP. Od května 1939 pracoval v kanceláři státního prezidenta E. Háchy, v r. 1943 přešel do Společnosti pro obchod s cukrem (příští Čs. cukerní společnost). V srpnu 1945 se vrátil na MZV, vstoupil do národně soc. strany, od ledna 1947 pak vedl oddělení politické sekce, jež se zabývalo transferem Němců a jeho důsledky (odd. II/8). V říjnu 1947 byl navrhován na funkci velvyslance do Libanonu (kde měl nahradit K. Bachtíka /viz/), nominace ale nebyla uskutečněna. VV pak byl již k 31. 3. 1948 dán na dovolenou s čekatelným a k 30. 9. t. r. propuštěn do trvalé výslužby.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 257