Vyrůstal v rodině komunistického organizovaného textilního dělníka, sám se také již za první republiky angažoval v Komsomolu. Po měšťance absolvoval automobilovou a leteckou průmyslovou školu (maturita 1942), poté pracoval jako konstruktér v německé pobočce fy Junkers v Praze, koncem války spolupracoval údajně s partyzány na Mladoboleslavsku. Hned od r. 1945 začal působit v aparátu KSČ, nejprve jako tajemník OV KSČ v Mladé Boleslavi, poté jako vedoucí tajemník v OV Turnově. Od r. 1947 byl zástupce šéfredaktora komunistického listu Nástup severu (později Stráž severu) v Liberci, v l. 1952-57 byl pak hlavním redaktorem zahraniční redakce Rudého práva. Od února 1957 až do penzionování působil v čs. diplomacii. Začínal na tiskovém odboru, od listopadu 1958 byl dva roky tiskovým a kulturním přidělencem na velvyslanectví v Sofii. Od prosince 1960 pracoval více než sedm let opět v tiskovém odboru MZV, kde měl na starosti kontakty s domácími sdělovacími prostředky, současně završil externí studia na PrF UK (JUDr. 1963). V lednu 1968 byl přeložen jako tiskový přidělenec k ambasádě v Moskvě a náležel tu také ke „zdravému“ jádru prosovětských elementů. Po návratu do Prahy v prosinci 1971 působil již jako rada I. tř. opět v tiskovém odboru, kde mj. redigoval pravidelné týdenní Kulturní bulletiny MZV. Koncem r. 1972 byl vybrán za možného prvního velvyslance do Jižního Jemenu, mise však nebyla realizována a ZV byl nakonec více než tři roky zařazen do nově zřízeného ÚPI. Kariéru završil jako velvyslanec v Mongolsku, kde reprezentoval ČSSR od října 1976 do září 1980. Ústředí ovšem hodnotilo jeho působení jako neuspokojivé a hned po návratu do Prahy byl penzionován.        

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 648