Vyrůstal v neúplné rodině pod vlivem strýce, profesního důstojníka; absolvoval gymnázium v Brandýse (1941), pak pracoval jako pomocný dělník a později úředník na magistrátu v Brandýse. Už r. 1945 vstoupil do KSČ a od r. 1946 působil nejprve na OV KSČ v Brandýse a později v Rumburku, již tehdy začal také psát do komunistického tisku. V letech 1947-53 vystudoval VŠPS, resp. VŠPHV, později se stal asistentem na katedře mezinárodních vztahů na VŠP při ÚV KSČ, odkud v dubnu 1954 přešel na MZV. Zde pak působil téměř nepřetržitě 35 let především jako specialista na problémy odzbrojovacích jednání, současně ovšem spolupracoval s rozvědkou (I. správou) ministerstva vnitra. Hned od dubna 1954 byl přidělen jako I. tajemník k Stálé misi ČSR u OSN, kde údajně současně plnil funkci rezidenta rozvědky; po návratu do Prahy v lednu 1959 diplomacii dočasně odpustil (v té době zřejmě pracoval v centrále rozvědky MV), v létě 1962 se však na MZV vrátil a od 1. 8. t. r. byl ustaven radou-vyslancem (a zástupcem stálého delegáta ČSSR) u RB OSN v New Yorku. V květnu 1965 přešel na čtyři roky do služeb sekretariátu OSN, kde se stal posléze vedoucím oddělení pro odzbrojení v rámci politické sekce a vedl mj. agendu, týkající se jednání tzv. Výboru 18 (a zastupoval zde i podle vlastního tvrzení zájmy celého východního bloku, neboť SSSR v orgánu zástupce neměl). Po skončení angažmá v New Yorku byl v srpnu 1969 zařazen do odboru mezinárodní organizací FMZV, k 1. 7. 1970 byl jmenován zástupce jeho vedoucího a od 1. 10 1971 do června 1973 ho osobně řídil. K 5. 7. 1973 byl jmenován jedním z náměstků B. Chňoupka (viz), do jehož kompetence spadaly mj. všechny záležitosti mezinárodních organizací, zůstal v této funkci až do března 1982, o některých problémech odzbrojovacích jednání uveřejnil i odborná pojednání, zvláště práci Odzbrojení v letech 1945–1975 (1976), sepsanou s V. Vajnarem (viz), a ve čtyřech jazycích uveřejněnou studii: Disarmament – the Interest and Right of Mankind (1983). Od března 1982 do prosince 1988 zastával funkci stálého delegáta ČSSR u úřadovny OSN v Ženevě. K 30. 4. 1989 byl (také vzhledem k vážnému onemocnění) penzionován.

Lit.: Pavel ŽÁČEK, Případ Brabec. Paměť a dějiny, 2008, č. 3.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 645 - 646