Vystudoval strojírenství a elektrotechniku na německém vysokém učení technickém v Brně (ing. 1906), postgraduálně studoval i lodní strojnictví. Od listopadu 1906 až do počátku války pracoval jako redaktor brněnských Lidových novin, kam psal mj. o problémech námořní dopravy a obchodu, za války sloužil v rakousko-uherském válečném námořnictvu. Již od r. 1917 ovšem spolupracoval s českým odbojem, tajně založil Čs. námořní výbor a době převratu na podzim 1918 zorganizoval v Terstu čs. „branné odd.“. V lednu 1920 byl jako jeden z nemnoha čs. námořních expertů přijat do služeb MZV (jako komisař čs. svobodných přístavních pásem), od května 1920 do března 1922 byl pak prvním generálním konzulem v Hamburku. Od června 1922 do dubna 1926 působil jako první řádný vyslanec republiky v Maďarsku, poté zastával až do května 1932 stejnou funkci i v Rakousku, kde ovšem jeho misi vážně ovlivnily diplomatické důsledky zamýšlené německo-rakouskou celní unií (1930-31). V červenci 1932 odešel na vlastní žádost z diplomacie do privátní sféry, aby působil (až do r. 1945) jako vysoký úředník, respektive ředitel jednoho z Baťových závodů ve Zlíně. V září 1938 byl povolán jako ministr bez portfeje do první úřednické vlády generála J. Syrového, po její rekonstrukci počátkem října t. r. se stal (do 1. 12. 1938) ministrem propagandy. R. 1947 byl souzen Mimořádným lidovým soudem v Brně. Napsal řadu odborných pojednání, pod pseudonymem Hugo Vavris otiskl i detektivní povídky, jeho memoáry Život je spíše román vydala posthumně N. Pavelčíková.        

Lit.: Nina Pavelčíková, Jak jsem objevovala Hugo Vavrečku, in: Hugo VAVRIS, Život je spíš román. Třebíč 1997, s. 197–203.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 254