Po měšťance se vyučil strojním zámečníkem (1944), poté pracoval v této profesi v Baťových závodech ve Zlíně. Hned v r. 1945 vstoupil do KSČ, v únoru 1948 se aktivně zúčastnil komunistického převratu (byl předsedou AV NF v Břeclavi), externě také vystudoval průmyslovou školu. Po vojenské službě (1949-51) pracoval nejprve v podniku Tatra Hodonín, později v Čs. naftových dolech, k 20. 5. 1954 byl pak přijat n MZV. Po krátké přípravě na AO byl vyslán jako atašé na vyslanectví v Izraeli (1954-57), po návratu působil opět nejprve na asijském, po reformě MZV na 9., blízkovýchodním odboru. K 1. 2. 1960 byl přidělen jako II. tajemník na velvyslanectví do Káhiry, k 1. 6. 1962 byl pak jmenován generálním konzulem na obnoveném úřadu v egyptské Alexandrii. Protože vedení generálního konzulátu následně převzalo MZO, byl JV k 31. 3. 1962 odvolán a brzy přešel z MZV na „neplacené volno“, tj. do centrály rozvědky ministerstva vnitra. V červenci 1965 nastoupil zpět na MZV a od října 1965 byl přidělen jako I. tajemník na velvyslanectví do Alžíru, po návratu přešel opět na ministerstvo vnitra, formálně ovšem Čs. úřad pro tisk a informace (ČÚTI). V říjnu 1971 se vrátil na MZV a od června 1972 do dubna 1977 působil jako rada II. třídy (a zástupce tituláře) na velvyslanectví v Tokiu. Po dalším „neplaceném volnu“ na ČÚTI byl v prosinci 1979 vyslán jako rada I. třídy (a zástupce velvyslance) do indonéské Djakarty, po návratu v červnu 1983 ze služeb FMZV definitivně odešel.   

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 641 - 642