Vyrůstal v rodině poštovního úředníka, do r. 1918 žil v metropoli habsburské monarchie, pak se rodiči přestěhoval do Brna. Vystudoval reálné gymnázium a následně bohemistiku, slavistiku a němčinu na FF MU (PhDr. 1935). Od r. 1936 učil na gymnáziu v Litovli a již tehdy byl činný v komunistických kulturních organizacích (Levá fronta, Kostufra); po německé okupaci se zapojil do ilegálních aktivit a v l.  1940-45 byl vězněn. Od r. 1946 byl – již jako člen KSČ – zvolen předsedou ONV v Rýmařově a současně ustanoven správcem tamního gymnázia, od r. 1949 pak působil na Palackého univerzitě v Olomouci, nejprve jako asistent, od r. 1952 jako docent srovnávacích dějin slovanských literatur, napsal i několik studií do Slova a slovesnosti a dalších periodik. Ve volbách v r. 1946 (a znovu1948) byl zvolen také poslancem Ústavodárného NS (byl členem školského výboru), později se však mandátu vzdal, aby se mohl věnovat vědě. V letech 1945-49 a od r. 1953 byl členem KV KSČ v Olomouci, r. 1954 byl také jmenován děkanem FF Palackého univerzity, již v září t. r. však byl povolán na MZV jako designovaný vyslanec do Rakouska. Od počátku května 1955 působil jako vyslanec ve Vídni, kam přijel těsně před podpisem tzv. rakouské státní smlouvy, významné i pro ČSR, podle hodnocení nadřízených však na tuto funkci a s ní spjaté problémy nestačil (prý zcela ignoroval politicko-hospodářskou agendu) a už v září 1956 bylo navrženo jeho odvolání. Z Rakouska se definitivně vrátil na jaře 1957 a po fakticky vynuceném odchodu z MZV nalezl uplatnění v knihovně NS.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 640 - 641