Vystudoval reálku a obchodní akademii v Karlíně (maturita 1913), později, v době služebního působení v Paříži, ještě tamní Institut des Hautes Etudes Internationales (1928). Na poč. první světové války pobýval v Rusku, kde vstoupil do formující se České družiny a v listopadu t. r. prošel frontou a dopravil do Prahy poselství pro K. Kramáře od vedoucích představitelů čes. odboje v Rusku. Jako branci rakouské armády se mu v září 1915 podařilo znovu přejít k Rusům, následně působil ve vojenské komisi Svazu českých spolků na Rusi. (Později tato dobrodružství vylíčil v memoárech: Moje válečná odysea /1924/.) V červnu 1916 odjel s poselstvem Svazu do Londýna a Paříže za T. G. Masarykem, poté se zapojil do aktivit pobočky ČsNR ve Švýcarsku a r. 1918 pomáhal M. R. Štefánikovi organizovat čs. legie v Itálii. Od února 1919 do prosince 1920 řídil výstavbu výzvědného oddělení zpravodajské služby čs. MNO, pak vstoupil do diplomacie. Začínal jako atašé a později místo-konzul ve Stockholmu, od října 1921 pracoval v národohospodářské sekci a posléze v prezídiu MZV, od dubna 1924 do konce r. 1929 byl nejprve zástupcem generálního konzula v Paříži (1928 jako konzul II. tř.), posléze legačním tajemníkem tamního vyslanectví. V l. 1930-31 byl zařazen do DP MZV, od dubna 1931 do září 1937 pak byl přidělen jako legační rada vyslanectví ve Stockholmu, které také příležitostně vedl jako chargé dʼaffaires. Po návratu do Prahy se stal referentem pro Švédsko, Norsko a Rakousko v II. sekci MZV, hned 17. 3. 1939 se mu ale podařilo ujet zpět do Švédska. Ve Stockholmu organizoval pro čs. odboj zpravodajství a spojení s domovem, v březnu 1942 byl však na nátlak německého velvyslance zatčen a vězněn až do ledna 1944 (v internaci mj. napsal historický román: Země krvácí – země kvete, české vydání 1947). V dubnu 1944 odjel do Londýna a již v září toho roku byl jmenován vyslancem exilové vlády v postfašistické Itálii, kde pak působil do ledna 1946. Po návratu do Prahy byl povýšen na ministerského radu a stal se jedním ze zástupců ředitele politické sekce MZV, současně připravoval životopis tehdejšího ministra J. Masaryka (viz). Už v březnu 1948 však byl z podnětu AV z MZV propuštěn a „přidělen“ prodejně Ferromet v Praze. V prosinci 1948 se vystěhoval s rodinou do Itálie, kde mj. organizoval zastoupení švédských firem, pracoval také pro české exilové organizace a zůstal činný i literárně (soubor Kniha povídek /1964/). Jeho biografie J. Masaryka mohla vyjít péčí historika J. Tomeše až 30 let po jeho smrti.

Lit.: Josef TOMEŠ, Odysea Vladimíra Vaňka, in: Vladimír VANĚK, Jan Masaryk. Praha 1994, s. 7–14.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 252