Pocházel z rodiny lesmistra; absolvoval gymnázium (maturita 1927), pak železniční odbornou školu, poté pracoval několik let jako výpravčí. Hned r. 1939 se zapojil do ilegálního komunistického odboje na Brněnsku (byl členem ilegálního Městského výboru KSČ), od r. 1940 byl až do konce války vězněn. Od r. 1945 pracoval v aparátu KSČ v Brně, mj. byl předsedou OV KSČ v Králově Poli, v únoru 1948 šéfoval AV NF na ředitelství drah v Brně. V l. 1952-56 působil jako náměstek tehdejšího ministra dopravy A. Pospíšila, odtud pak ještě r. 1956 přešel na MZV. Původně byl vyhlédnut za nového vyslance v Rakousku, kde měl vystřídat O. Vaška (viz), to však nebylo z nejasných příčin realizováno. Nakonec byl v březnu 1957 vyslán jako nový titulář do Finska, kde zastupoval ČSR (od října 1959 jako první velvyslanec) až do června 1962. Po návratu byl jmenován vedoucím 7., dálněvýchodního odboru, od července 1964 pak do června 1968 působil jako velvyslanec v soc. Mongolsku. Díky postojům po sovětské okupaci byl hned v následujícím roce penzionován, dožil v Praze.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 634