Vystudoval obchodní akademii, od r. 1916 pracoval v plzeňské Škodovce, od r. 1920 se pak stal zaměstnancem radnice města Plzně. Už od r. 1917 se angažoval v sociální demokracii, stal se župním důvěrníkem soc. mládeže na Plzeňsku, od r. 1923 pak byl členem v KSČ a řady s ní sdružených organizací, mj. Svazu přátel SSSR. V l. 1939-45 byl vězněn Němci v KT Buchenwald (léta nacistické internace později vylíčil v krátkých vzpomínkách: Šest let za ostnatým drátem /1945/), po osvobození se stal první předsedou NV města Plzně, který vedl do voleb v květnu 1946. V následujícím období pracoval na ÚV KSČ, od března 1948 do října 1950 budoval a následně vedl nově zřízený kádrový odbor na ministerstvu vnitrního obchodu. Od října 1950 až do penzionování v únoru 1959 pak působil ve službách MZV. Na Zamini stál nejprve opět v čele kádrového odboru, kde měl napravit pochybení svých předchůdců (J. Kosiner, Z. Černík, oba viz), osočených v duchu tehdejší doby z různých „úchylek“. Od června 1951 do února 1955 zastával funkci velvyslance ve Velké Británii, který se ovšem omezil na udržování ryze formálních diplomatických styků. Od března 1955 do února 1959, do odchodu do penze, pak působil jako velvyslanec ČSR u OSN v New Yorku, kde ovšem většinu agendy obstarával tehdejší rada-vyslanec J. Pščolka (viz).  

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 631