Pocházel z dělnické rodiny, vyučil se v továrně na výrobu klavírů a tam byl také až do r. 1933 zaměstnán. Později pracoval u různých stavebních a průmyslových firem v Hradci Králové; již od učňovských let se angažoval v různých socialistických mládežnických organizacích, r. 1930 vstoupil do KSČ a v rámci její tehdejší struktury také mj. absolvoval bolševické politické „vzdělání“, mj. ÚPŠ (1938). Od r. 1945 pracoval nepřetržitě v různých funkcích stranického aparátu a později i ve vládě; byl členem KV KSČ v Hradci Králové, r. 1952 se stal jedním z místopředsedů vlády A. Zápotockého, v následujících kabinetech V. Širokého (viz) zastával postupně funkci ministra zemědělství (1953-54), ministra potravinářského průmyslu (1954-61) a ministra vnitřního obchodu, jímž zůstal i ve vládě J. Lenárta. V době Pražského jara byl „odsunut“ do funkce předsedy vládní komise pro cestovní ruch, na počátku normalizace v l. 1969-70 byl pak jako příslušník tzv. „zdravého jádra“ členem tzv. očistné komise ÚV KSČ. Podobně jako někteří další aparátčíci byl ještě r. 1970 přesunut na FMZV a v listopadu t. r. jmenován velvyslancem v Keni. Ambasádu v Nairobi vedl reálně od února 1971 do poloviny srpna 1975, brzy po návratu do Prahy byl pak v listopadu t. r. penzionován.

 Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 629 -630