Po maturitě na gymnáziu v Kyjově na Moravě (1909) vystudoval PrF české univerzity (JUDr. 1914). Od prosince 1916 pracoval v rámci ČsNR v Paříži jako taj. E. Beneše (viz). Po vzniku čs. státu vstoupil počátkem listopadu 1918 do služeb MZV a záhy byl přidělen jako legační tajemník k vyslanectví ČSR ve Francii, jež pak od května 1920 vedl více než půl roku jako chargé dʼaffaires. Od roku 1921 pracoval v pražském ústředí, v oddělení mírových smluv právní sekce (III/3), v letech 1924-28 působil jako legační rada u vyslanectví v Nizozemsku, v roce 1930 pak několik měsíců u vyslanectví ČSR v Rakousku. Po krátkém pobytu v ústředí byl v srpnu 1931 jako chargé d’affaires en pied pověřen vedením vyslanectví ČSR v Íránu, od r. 1933 zastupoval republiku i v sousedním Iráku. V únoru 1934 nastoupil nejprve na bezplatnou dovolenou a v dubnu 1935 vystoupil ze stavu úřednictva MZV, neboť vstoupil do služeb Škodových závodů, které jej v roce 1939 vyslaly jako svého zástupce do kolumbijské Bogoty. Po okupaci českých zemí se zapojil do řad čs. zahraničního odboje a brzy začal působit jako důvěrník čs. exilové vlády v Kolumbii. Zpět do služeb exilového MZV se formálně vrátil až počátkem února 1943, kdy byl jmenován vyslancem ČSR v Kolumbii, z Bogoty zastupoval ČSR od konce června 1943 také ve Venezuele a od září t. r. i v Ekvádoru. Současně byl v únoru 1944 vládou jmenován jako chargé d’affaires u panamské vlády. Do ústředí se vrátil až v létě 1947 a po komunistickém převratu byl postaven do čela odd. IV/7. V únoru 1949 se nevrátil ze služební cesty do Ženevy a působil pak v exilu jako tlumočník a překladatel v Kolumbii, později ve Spojených státech. V l. 1965-67 byl vedoucím vídeňské úřadovny Amerického fondu pro uprchlíky z Československa, od r. 1971 žil v New Yorku.

 

Lit.: Jožka PEJSKAR, Poslední pocta, sv. 1, Curych 1982, s. 155; Jan NĚMEČEK, Soumrak a úsvit československé diplomacie, Praha 2008, s. 423 n.

J.Nk.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 247-248