Po absolvování gymnázia (1909) vystudoval práva na české univerzitě v Praze (JUDr. 1916). Po krátké službě v rakousko-uherské armádě pokračoval až do února 1920 ve vojenské službě v armádě československé, v září téhož roku byl pak přijat do čs. diplomacie. Hned od listopadu 1920 byl přidělen jako vicekonzul na generální konzulát v New Yorku, od listopadu 1923 působil krátce na konzulátě v Clevelandu. Od ledna 1924 pracoval v hospodářském oddělení administrativní sekce (odd. V/4) MZV, v lednu 1926 byl pak jmenován prvním čs. konzulem v Bejrútu v tehdejším francouzském Libanonu. Konzulát vedl do listopadu 1929, po návratu z Orientu byl zařazen jako referent do mezinárodně-právního oddělení politické sekce MZV (odd. II/5). Diplomatickou kariéru završil jako generální konzul v indické Kalkatě, kde vedl tamní úřad od května 1936 až do okupace ČSR v březnu 1939. Na rozdíl od svého kolegy L. Urbana v Bombaji (viz) úřad na příkaz z Prahy vydal Němcům a v červnu 1939 se vrátil do protektorátu. Uplatnění nalezl na ministerstvu školství, resp. později v Orientálním ústavu, kde se sešel s dalšími diplomaty v čele s A. Heidrichem (viz) a s nimi se také zapojil do sítě odbojové skupiny Parsifal. Po osvobození již nebyl na MZV znovu přijat, později, po komunistickém převratu byl vystěhován z Prahy a dožil v Jeseníku.   

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 246 - 247