Absolvoval českobudějovickou reálku (1911), poté začal studovat architekturu na ČVUT, díky nucenému odvodu do rakousko-uherské armády ale studia nedokončil. Brzy po zajetí na ruské frontě vstoupil v dubnu 1917 do čs. legií, s nimiž prodělal většinu tzv. anabáze (naposledy jako štáb. kpt.), od listopadu 1918 byl začleněn do doprovodu M. R. Štefánka, s nímž navštívil mj. Čínu a Japonsko. V lednu 1921 byl přijat jako konzulár. atašé na MZV a ještě 1921-22 byl v této hodnosti přidělen na legaci do Varšavy, poté působil v kabinetu E. Beneše. Od dubna 1924 do června 1927 byl jedním z legačních tajemníků vyslanectví v Paříži, pak pracoval jako vrchní ministerský komisař v ústředí (v politické sekci, odd. II/2). Od září 1930 do prosince 1935 byl přidělen již v hodnosti legačního rady na vyslanectví v Bukurešti (jako zástupce vyslance J. Šeby), po návratu pracoval jako vrchní odborový rada opět v politické sekci MZV. V červnu 1939 byl převeden do prezídia protektorátní vlády a účastnil se také protiněmeckých aktivit generála A. Eliáše. V září 1941 byl zatčen, koncem r. byl pro ale nedostatek důkazů propuštěn, poté se uchýlil do svého rodiště. Koncem války se opět angažoval v odboji, na jaře 1945 se mj. stal (jako národní socialista) prvním předsedou Místního NV ve Vlachovu Březí, od června 1945 pak pracoval opět na MZV, nyní již v hodnosti ministerského rady. Od r. 1946 vedl důležité oddělení politické sekce pro západní Evropu (Odd. II/3), vedle J. Kopeckého (viz) byl považován také za jednoho z předních stoupenců národních soc. na MZV. Po únoru 1948 byl nejprve zbaven funkce vedoucího oddělení a po roce, k 28. 2. 1949, byl dán na dovolenou s čekatelným, z níž se do služby již nikdy nevrátil.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 246