Vyrůstal v rodině válečného invalidy; po měšťance (1942) musel začít pracovat na stavbě, protože odmítl odejít na práci do Německa, byl vězněn v několika táborech a káznicích. Hned r. 1945 vstoupil do KSČ, vyučil se v Kopřivnici automechanikem, poté pracoval nejprve v kopřivnické Tatře, pak v Avii. V l. 1949-1953 vystudoval VŠPHV, pak krátce působil na ÚV KSČ v oddělení agitace a propagace, po voj. službě pracoval od r. 1955 až do penzionování v čs. zahraniční službě. Od listopadu 1955 vedl čtyři roky školní oddělení, poté působil jako referent na 7. AO. Od srpna 1960 byl přidělen jako II. tajemník na velvyslanectví v Pekingu, od konce r. 1962 pak vedl gen. konzulát v Šanghaji až do zrušení tohoto úřadu v létě následujícího roku. Po návratu z Pekingu (červen 1965) vedl (již jako I. taj.) tzv. čínskou skupinu nejprve v 7. a po reorganizaci v 3. odboru (pro asijské soc. státy), v červnu 1968 byl povýšen na radu a od února 1969 do března 1972 působil jako velvyslanecký rada opět na ambasádě v Pekingu. Po návratu z Číny byl nejprve zařazen do útvaru AP a později do nově vytvořeného útvaru Základních politických otázek, v dubnu 1975 se vrátil na 3. odbor a od 1. 9. 1975 do září 1979 byl přidělen jako velvyslanecký rada (a zástupce tituláře) potřetí do čínské metropole. Po další službě ve 3. TO FMZV zastával od prosince 1980 do září 1983 funkci velvyslance v Kambodži, kde byl svědkem počáteční obnovy tohoto státu po vyhnání režimu „rudých Khmerů“ vietnamskými vojsky. Po skončení mise v Phnompenhu pracoval nejprve na 7., AO, od srpna 1984 byl zástupcem vedoucího ÚPI, od listopadu 1985 pak do konce následujícího roku tento útvar sám vedl. Diplomatickou kariéru zakončil jako rada-vyslanec (a chargé dʼaffaires) na Maltě, kde vedl tamní ZÚ od dubna 1987 do dubna 1991. Brzy po návratu z La Vallety odešel do penze.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 624 - 625