Vyrůstal v dělnické rodině, otec byl sociálním demokratem v železárnách v Podbrezové. Vystudoval reálné gymnázium v Banské Bystrici (maturita 1942) a následně VŠ obchodní v Bratislavě (ing. 1947). Koncem války se aktivně zúčastnil SNP (partyzánská skupina Smrt fašistům), v r. 1946 vstoupil do KSS. V l. 1946-47 pracoval jako tajemník Slovenské odborové rady, pak na správě Kovodělných a strojírenských závodů v Bratislavě. Po zřízení výsadních exportních společností v lednu 1949 byl převzat do PZO KOVO, a jako její zástupce opakovaně jednal v zahraničí včetně západní Evropy a Blízkého Východu. Od července 1953 do r. 1970 pak působil v diplomacii. Po přípravě na AO MZV byl v říjnu 1953 jmenován prvním diplomatickým zástupcem ČSR v Indonésii (jako chargé dʼaffaires), kde působil do léta 1957 a připravil mj. návštěvu tehdejšího prezidenta Sukarna v Praze, o Indonésii napsal i knihu Pod tropickým sluncem (1956). Po návratu pracoval krátce znovu v AO a od září 1957 do května 1959 byl generálním konzulem v Istanbulu, od září t. r. do září 1963 pak zastával funkci vyslance, resp. velvyslance v Turecku. Následně byl vedoucím oddělení v 10., africkém odboru, v březnu 1966 byl přeřazen do odboru pro Blízký východ a od srpna 1966 do listopadu 1969 působil jako velvyslanec v Libanonu, akreditovaný současně v Jordánsku, kde také prožil arabsko-izraelský konflikt r. 1967. Vzhledem k postojům v době sovětské invaze do ČSSR byl vyloučen z KSČ a již v květnu 1970 z MZV propuštěn. Odešel pracovat na místo řadového pracovníka do Ekonomického ústavu SAV v Bratislavě.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 624 - 623