Pocházel z rodiny obuvníka, vystudoval gymnázium v Bratislavě (maturita 1928) a pak FF na UKom a UK (absolutorium 1934). Od roku 1936 vyučoval na gymnáziu v Martině, po březnu 1939 byl aktivní v řadách levicové opozice a 1941-42 byl luďáckým režimem internován v táboře Ilava. Po propuštění pracoval jako knihkupec v Martině, v létě 1944 se aktivně zúčastnil SNP a po jeho potlačení bojoval v řadách partyzánského oddílu Smrt fašismu. Po osvobození působil jako oblastní tajemník KSS, v l. 1949-1951 byl vedoucím propagačního oddělení KV KSS v Banské Bystrici, poté pracoval ve školském oddělení bratislavského ÚV KSS. V říjnu 1955 byl vybrán do zahraniční služby a po přípravě na tehdejším odboru ELD byl v dubnu 1956 vyslán jako titulář do tehdy ještě spojenecké Albánie, kde působil dva roky. Brzy po návratu z Tirany byl v dubnu 1958 jmenován velvyslancem v Mongolsku, po návratu do Prahy v září 1960 se pak stal zástupcem vedoucího 7., dálněvýchodního odboru, kde se původně měl připravit na velvyslaneckou misi do Hanoje. K té nedošlo, v dubnu 1965 byl přeložen na 9., blízkovýchodní odbor a v lednu 1966 nominován novým velvyslancem v Libyi. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v srpnu 1968 ostře protestoval proti tomuto kroku u ostatních titulářů v Tripolisu, což mu v následujícím období vyneslo nepřízeň „normalizátorů“. Na podzim 1969 byl odvolán do Prahy a následujícího roku (k 30. 9. 1970) z diplomacie propuštěn a penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 622